SOBĚ

Chceš vědět pravdu?
Měl jsem se krásně.
Ze štěstí blbnu,
to nejsou básně.
Bylo to nádherné,
všechno to dění.
Tam venku za chatou,
to vnitřní chvění.
Prostě zas topím se
v jasu plném zraku.
Ta jiskra byla tam,
zvoucí ku zázraku.
Jen nechci prostě vypadat,
jak Evžen – lovec žen.
Ten nápad štěstí obejmout,
rozumem byl potlačen.
Ne, nebavme se o srdci,
to mý je pouhý sval.
Sám se bojím sebe,
nemám proč bych lhal.
Hraju si s ohněm,
ač spálený jsem byl.
Jsem prokletej blázen,
ale já bych neměnil.