deset slov

Lota:
Tak,tak...touhy své maskujeme, hříchy skrýváme, lásky vyznáváme, bolesti vykřičíme...je toho nekonečno... myslím, že Bohové vědí...vědí, že je to naš způsob terapie

Psavec:
Dost těžko, ale nějak si poradíš.

Siorak:
Třeba
jen
duše,
co
bezmocně
kluše,
touží
se
ohlédnout
dozadu.

Severka:
Někdy i malé básníkovo tajemství může čtenáři narůst do obrovských rozměrů...:)

Cecilka:
Když tvá duše mluví,
i baba je zmatená...
(a to spoustu kouzel
k dešifrování má) Možná zvon srdce,
co hlasitě vyzvání,
tlumí ta slova
a mění je v mlhavý... ;o)

Aťan:
Budeš si muset poradit sám, protože ti stejně nic jiného nezbývá. (Leda by ses dal na drogy a chlast. ASIČR nedoporučuje. Došly zásoby.)

Bíša:
Příteli
budu stručný
jsi hříšný i nevinný...

Ona a on:
Nojo kdo?

tak dobrá, ohodnotit musím,
když jsme to celé zpískali,
kritikem chvíli býti zkusím,
přečtu si slova a zahledím se do dáli.. nevím, jen možná trochu jinak,
bych slova k sobě svázala
nakonec ale, musím přiznat,
podstata zachována zůstala když budu honotit jak ve škole,
jedničku s hvězdičkou u mne máš,
čekám, že zítra na stole
deset slov pro mne zanecháš... robot tu na mě křičí PWP, kde vzal jméno mojí společnosti.. .to nechápu

carodejka:
Pekne, pravdive...

Liv:
O Tvých hříších něco vím, nikomu však nepovím!

gabkin:
To se vůbec nepočítá, to jde mimo pořadí, Když je hodně sněhu, i dospělý dovádí.
Takže to máš za lahvinku, červený vždyť vím. Na ty lázně nevzpomínej, nedři se fakt s tím.

stupid genius:
Líbí.

Ona a on:
O hříchu něco víme ale nepovíme.

G.P.:
Sonda do hlubin básníkovy duše.
Ne, nechci, aby to znělo hluše,
v těch verších upřímnost neschází
chvilka a pro čtenáře náhle jsme nazí...

gabkin:
O mě tu nejde,
já nahý klidně můžu být.
Jen ty bys kvůli Levanduli
aspoň kloboukem se koukej krýt. ...a k té flašce.
Tak pen prosinec přijeď v pátek.
Uděláme státní svátek zátek.

mamina:
tak netopí a přesto nahý...? To je mi záhada tahleta nálada