Hodinky

*** Rok 2008 ***
„Podívej se ještě na to čerpadlo. Zase nefunguje, krám jeden.“
„No jo.“ Jáchym obul nazouváky a odebral se ke studni. Byla to ještě klasická studna kopaná někdy v třicátých letech minulého století, přesně nevěděl. Nahoře ještě byla pumpa, ale nefunkční, Žena ji natřela na bílo, že tam zůstane jako retro. „Na bílo ..“, pomyslel si, „kdo asi natíral u venkovské chalupy pumpu na bílo.“
„Líbí se mi to ..“, sdělila mu tenkrát žena neotřesitelný argument. Jen pokrčil rameny. Hlavně, že se jí to líbí.
Studna měla na horní skruži těžký betonový poklop, tlustý aspoň osm centimetrů. Naštěstí půlený, jinak by s ním jeden chlap asi nepohnul. Na těle pumpy bylo drátem přivázáno čerpadlo, ponořené asi v pěti metrech pod zemí do vody. Zabral za poklop, aby jej odsunul.
„Fix aleluja!“ zaklel. Jeho nové hodinky, automaty, dárek od syna, se kovovým páskem lehce zahákly za drát držící čerpadlo, Při prudkém zatáhnutí za poklop se pásek rozepnul a „Žbluňk!“ hodinky jen tak spadly do vody.
No, tak to good by, pomyslel se. Voda je v pěti metrech je jí tam nejmíň metr. Pod pětimetrovou vrstvou jílu ke písečná vrstva za jejíž stabilitu by ruku do ohně nedal. Mohl by taky následovat hodinky pod zem. Rozmrzele vytáhl čerpadlo, vyčistil membránu a dal zpátky. Studnu i hodinky přikryl poklopem,

*** Rok 2222 ***
Po dopadu první hlavice se lidstvo ještě pár minut mohlo myslet, že při tom zůstane. Za několik hodin bylo ovšem jasné, že je to vážné. Civilizace byla zničena, dílo stovek generací se změnilo v prach a popel. Jednotlivé hloučky přeživších byly odsouzeny k smrti nemocí z ozáření, nebo hladem a zimou.

*** 2 000 000 let poté ***
Profesor Kalen byl znepokojen. Archeologický výzkum v Oderské nížině probíhal úspěšně. Všechno ukazovalo na přítomnost velkého sídliště primitivních lidí, jejichž předkové se zde objevili asi před 50 lety. Vypadá to, že právě zde je kolébka dnešního lidstva. Vypadá to, že jejich předkové museli přežít Velký Výbuch někde v oblasti krasových jeskyní asi sto kilometrů na jih Byli to primitivní primáti, kdoví jak to přežili. Vypadá to, že tihle už znali železo, ale neuměli je moc zpracovávat. Jakoby jim tu někdo zanechal pár zbytků. Nejodvážnější teorie hovořily o havarované kosmické lodi s mimozemšťany, ale žádný důkaz se nepodařilo najít. Teď našli něco základy budovy, materiál se nedal určit, zajímavý je jen zvýšený obsah vápníku v hlíně a to v pravidelných pruzích tvořících jakoby základ domu. Pět metrů pod povrchem .. to by ukazovalo spíše na vrstvy staré dva milióny let. „Ne, to není možné..“ Přesto nařídil kopat hlouběji ..

***

„Profesore, pojďte se na to podívat.“ Mladý kopáč držel v ruce něco lesklého. Profesor vzal opatrně předmět do ruky. „Co to .. asi nějaký vtip“, zamumlal. Předmět, který držel v ruce byly nepochybně hodinky. A šly. Podíval se na ciferník. Neobsahoval deset, ale dvanáct sekcí po pěti dílcích. Asi nějaký módní výstřelek, pomyslel si.
„Kdes to vzal?“ vyjel na kopáče zostra. „Ze mě si legraci dělat nebudou,“ pomyslel si. Ale cosi vevnitř mu říkalo, že tohle je vzácnost, Tak malé a vypracované hodinky ještě neviděl. Budou mít velkou cenu. „Dobrá,“ odpověděl a strčil hodinky nedbale do kapsy. „A kde jsi to vykopal?“
„Támhle,“ máchnul rukou kopáč k odpadkové jámě. Kopal jsem na dně našeho výkopu jámu na odpadky, Profesora to vyvedlo z míry. „Cože, písek?“, pomyslel si, „tady je všude jíl.“
„Tak ukaž ten písek,“ řekl nahlas a vydal se za kopáčem. Skutečně. V půlmetrové hloubce byl už štěrk.

***

„Profesore, s těmi hodinkami je to velmi podivné. zkoušeli je v Ústavu Jemné Mechaniky. Dnes prý nikdo nic podobného vyrobit neumí. Pouzdro je z nerezavějící oceli neznámého složení. Ciferník přikryt velmi tvrdým sklem kvality křišťálu. Ukazují dny na zvláštním okénku. Za den obejde malá ručička dvakrát dokola, velká dvacet čtyřikrát. Pak je tu jedna ještě větší a ta oběhne tisíc čtyři sta čtyřicetkrát. jsou absolutně vodotěsné, odolávají i tlakové vodě. Zdroj energie, který je napájí je neznámý, nenatahuje se žádná pružina, Co když je to
mimozemského původu?“

***

V příštích měsících nechal okolo místa nálezu odkrýt a přesít celou vrstvu písku, která měla tloušťku dva metry na kruhu o poloměru sto metrů okolo místa nálezu. Nic dalšího se však už nenašlo. Hodinky si přijely prohlédnout největší světové kapacity, ale nikdo nenašel vysvětlení. A tak zůstaly podivné hodinky záhadou světové archeologie. Mezi lidem se šušká, že ty hodinky jsou vzkazem ze záhrobí a odpočítávají čas, který zbývá do konce naší civilizace.