Skleróza

Slávka:
Se z Tebe picnu, Gabi , pobavila a naprosto Tě chápu, já jsem jednou chtěla strčit pečíčí se kuře (po podlití) do ledničky :*))), včas jsem se zabrzdila...

Lucie Teru:
Hi hi hi ty vážně nezklameš...lepšíš mi náladu ať chci nebo ne...jo ale znám to

maena:
))

Aťan:
Ty jsi dělal něco jinýho? Proč?

cevert:
geniální, paráda 1***

Siorak:
Opět gabkinův majstrštyk!

Levandule:
Cvoku ))

Severka:
ty jsi ale číslo...;)...

Pišák:
Hezká.. a s tou předešlou to má taky něco společného...ach ta skleróza

něco o tom vím, jednou jsem našla po třech hodinách hledání klíče od auta v lednici...

MalaIzis:
Alzheimera budeš mít
až zapomeneš zastrčit.
Takže kliiiiiiiiiid.

Bíša:
Nevím, čím si to zasloužím,
radou Ti tedy posloužím.
Každá žena má jednu krásnou vadu,
že když se ohne, má ji vzadu...

gabkin:
čím to Tony čím,
že cítím smrti stín.
že ruka vadne, nechce psát,
koutkům úst se nechce smát,
vždyť na to nemám léta,
chtít odletět z modrého světa.
jen humor lidí z institutu
zvedá mojí imunitu.

Bíša:
Otřep se trošičku
řekni mi oslíčku
ty starý kmotříčku
podrb se na podbříšku...

gabkin:
dík

Aťan:
Gabkin, ty jsi chtěl uletět z Literu, protože ti vadne jen ruka? Ale teď vážně – v mé složce Oblíbení autoři prošli nejméně jednou depkou všichni bez výjimky, ženský i chlapi, mladí i staří. Tohle je pro mne dobrá zpráva – taky si občas zasmutním, protože je to NORMÁLNÍ. Nenormální by bylo, kdybych se z toho už nevyhrabal.

gabkin:
Atíku, teď bez tý obvyklý srandy. Jo bolí to, tady bejt, vidět padat človíčky a snad i radost hyen. Jediný, co můžeš, zasypávat rány smíchem, což budu dělat dokud nepadnu. Ne to není normální depka, to je kurva smutek z lidí. Jenže já je řvát nenechám, to mi ještě neznají. A ty co se tlemí donutím řvát. Jen se trochu nadechuji abych se mohl rozběhnout proti tý modrý zdi.

Bíša:
Budeme Ti stát po boku, když zavelíš k útoku!!!

Lucie Teru:
Já taky jestli můžu, z některých lidí je mi tu zle.

přidám se k vám, bude nás víc, nebudeme se bát vlka, nic...

Aťan:
Vlka se nebojím, mám mazání. Jsem připraven do boje a všechny nepřátele utlouct humorem. Kurňa, to bude krve! (Poznámka pro nepřátele: je to nadsázka.)

J.Švihovský:
Hele to není špatný. Je vidět žes uhněten z podobného těsta. Zdravím.

Psavec:
Perfektní. Teď už se na sklerozu budu dívat s porozuměním.

Kozoroh 1:
Hele, chlape! Co to máš za pohřební řeči v komentáři? Kam bys chtěl lítat? Mně ses divil, když jsem odtroubil to naše veršohraní, protože se mi už nechtělo vůbec nic a snažil ses mne rozveselit. Třeba Tě teď rozveselí tyhle moje veršíky. Skleróza je bezva věc,
s tou se směju stále,
hledám brýle, nakonec
na nose jsou stále! Hezkou ženu s děckem vidím,
volá na mne „tatínku“!
Já ji neznám, dost se stydím,
prvně vidím maminku! (Tohle se mi vážně stalo,
když jsem v autobuse jel,
děťátko se na mne smálo,
já oknem vystoupit chtěl! Lidé se na mne dívali,
že jsem taťka nelida,
skleróze mojí se smáli
a říkali: On ji zná!)