Slíbená

Povídal jsem si s jednou maminou,
co prý má vysokou laťku.
Jak je to občas silný pocit,
si sehnat k sobě taťku.

Že nemám páru o těžkostech,
co to s sebou přináší.
Majíc svojí Štěpinu,
prý nevím co to obnáší.

,,Nemoci chvilku spočinout v objetí,
když se cítíš unavena.
A občas rozdíl postřehnout,
že robot nejsi – že jsi žena.´´

Tak jsem si dělal poznámky,
a všetečné otázky pokládal.
Rozbor si z toho udělal,
do dvou oddílů to poskládal.

Oddíl A ( pro maminu)

Asi už jsem zjistil,
v čem se chyba dělá.
Ty chceš chlapa celého,
dávajíc se celá.
Nemůžeš to takhle chtít,
to je strašná volovina.
Maximálně můžeš toužit
být jeho drahá polovina.
Chtít po něm jen trochu něhy,
ale náruč brát.
Chce to trochu šikovnosti,
nedat záměr znát.
Vždyť to samy říkáte,
chlap je další děcko.
Musíš dárkem upoutat,
když mu bereš všecko.

oddíl B ( pro taťku)

Snaží se hrát drsňačku,
zkusit tvoji odolnost.
Nedopřej ji radosti,
že by jsi už měl ji dost.
Kdo vydrží vyhrává,
to vítěz bere ceny.
V mamině je ukrytý
poklad prima ženy.
Nezkoušej ji zastavit,
je blbost holou rukou zastavovat vlak.
Na to aby jsi s ní byl,
zkus ji vykolejit však.
Na večeři při svíčkách,
už ti asi neskočí.
Vždyť jí její velká dcera,
dala kuchyň k výročí.
Ale zkus být zlatokop,
hledat zrnko lásky.
A neříkej vtip o blondýnkách!!
Byť tě zlákaj rudé vlásky!!!