Konzum

A nebo taky postřehy z cest mohl být název. Ano někdy koukám na špačky, protože jen málo z vás ví,jak jsou krásně kropenatý, ty mrchy, co v několika minutách očešou celý strom třešní.
Ale i jiné věci mě bijou do očí. Jako třeba ty rohy ulice u nás v okolí školy, kde si mládí vypaluje hubu před náročným dnem, zcela jistě plných stresu a pruzení
těch...(no však víte), učitelského sboru. Ale jo, chtěj být dospělí, tak se snaží. Mne na tom zajímá jen to, jestli tam stojí náš mladej, a mám zas na celý den co vymýšlet, co s tím, až to nastane.
To je pouze můj problém, jestli mně vyletí ruka a jednu koupí...
Ale pak popojedu do Plzně a na zastávkách sleduju to hemžení. A proč by ne, jedu krokem, je zácpa, a holčiny jsou na jaře jak poupata. No nechte si těch poznámek přátelé, já jsem místo pupíčků sledoval spíš ručičky.
No a ono z těch 20 holčin na 50 metrech, ono 18 kouřilo. Pěkně ostentativně, aby byly vidět, sice jen pár umělo opravdu ranní cigaretku vychutnat, ale snažily se holky všechny.
A pak to přišlo, moji drazí – ta myšlenka, kolik lidiček se snaží, aby ti mladí měli vše jako ostatní, protože ty holky byly jak přes šablonu, stejný účesy, stejný hadry, prostě konzum...
Dost lidí se snaží, aby, aby....Ale, on nejcenější je čas, já už to vím, a co vy? Jen to dokáže zasít tu sílu nežít konzumně. Zajděte si ráno před školu, třeba pochopíte.