Euro 2008

Tak nějak jsem podlehl a koukal. I když to nebylo plnohodnotné sledování, protože to pivo nemusím a fotbalu nerozumím. Nicméně občas jsem s tím kulatým koženým do styku přišel, jako jeden z mála držitelů pravého kožeňáku v mládí jsem ho mohl napouštět impregnací, i když jak jsem již na Literu četl, nejlepší byly takové ty husí exkre..., prostě hovínka, jak jsme měli ve zvyku na těch pláckách po husách hrát.
Díky Panenkovi jsem pochopil, že fotbal je umění.
Díky Maradonovi jsem pochopil, že se nehraje rukama,ale dá se to. A díky píchání v boku jsem pochopil, že se u toho musí běhat, a to pro mě asi teda zrovna moc nebude. Nicméně jsem byl zařazován do našeho vesnického výběru,(měl jsem ten míč), a svojí filozofií, když ne gola alespoň zranit – i to oslabí soupeře, jsem dělal zlého muže na trávníku, ač ještě dítě a s holubičí povahou.
Později jsem si povšiml, že hráči s technikou ani tak moc běhat nemusí, protože si ten balon dopraví kam chtějí. A kupodivu přihrávají i velmi přesně. Tak jako u ostatních činností se občas najde někdo, o kom se tvrdí že už se s tím narodil. A potká-li se to nadání s pílí a talentem, tak je to znát. A i na okolních hřištích jsou při pouťových mačích vidět parádičky a...
pak taky hvězdy. Ty samy však samy o sobě, zápasy nevyhrávají. Ano, již tady možná cítíte, že ten fotbal opravdu nemusím. Znatelně nedržuji hokeji a teď jsem snad pochopil i proč.
Při hokeji se dá také vyhrát i prohrát. Dokonce i remizovat. Trochu mě dělá problém určit poločasy, ale i to se dá nějak obejít po dvacetiminutovkách. Dokonce se
může hokej umět i nedařit, což i fotbalu můžeme přičíst.
Ale všiml jsem si, že rozdíl je v tom, že se hokej hraje,(jo děkuji, na brusle jsem zapomněl), ono se blbě stojí a přihrává, když kolem vás bruslí.
Ano jsem rejpal a amatér, který tomu nerozumí. Ale o to snáze se mi pozoruje lépe ten rozdíl, když nejsem ovlivněn. A můj jindy oponetní synek, mně i dovysvětlil, některé pojmy. Já opravdu nevím, jestli hrát německý styl, nebo anglický, či snad antifotbal,jak prý hrají řekové. Já jsem si jen všiml, ti kluci, co kopou v Anglii, pálí z voleje a balóny nenechají dosednou na zem. My ne,my pokud možno dosednout, zpracovat, připravit a možná střela. Ti kluci, co hrajou po Evropě si přihrávají do běhu a kupodivu dopředu. My ne. Nás poznám podle postavení na půli a kopání zprava do leva. Ti kluci, co se tím živí a tudíž to umí, tak se nebojí ten balon, na té noze držet. Tady možná nejsem tak jistý, ale až moc mi to připomíná – tady to máte a něco s tím udělejte. Takové ryze české pojetí fotbálku.
A co závěrem? Že je mně líto Sionka, protože on, on měl na prsou lva právem, že je mně líto Čecha, protože je skutečně dobrej a vybral si pech prostě v blbou dobu, že
je to skutečně smůla, ale na druhou stranu – nedalo se s tím něco dělat? A i jiné věci jsou mně líto, jako třeba, že ten zápas na vodě, kdy šel míč přes hřiště po kopačkách hráčů jsme nehráli my. Aby byla vidět kondička těch dobře placených chlapců. Ne vážně, kluci mohli jste být i zlatí, dokonce i moji zlatí, když by jste předvedli, že poziční fotbálek hrajou ti, co na to mají, ostatní běhají a kopou!
A pokud je to vedením, tak kluci promiňte. Taky dělám pořád ve stejný firmě.