Po jednom telefonu...

Jsi džbán,
co z něj bolest přetéká.
Jsem trochu daleko,
na to, vzít tě k vodě,
házet si kamínky.
Víš – víly jsou křehké,
když se zlomí,
zhasnou jim v očích plamínky.
Možná,
a asi to tak bude,
jsem chtěl zjistit,
jak píšu – jak tvořím.
A místo toho,
stavím věž z úsměvů
a hradby pláče bořím.
Samota je kouzelná,
ale je to klec.
Zrádná, děvka prodejná.
Život – To je věc.
Ač je to možná tvrdý
a budu za to v nemilosti.
Může ti být sebehůř,
ale máme povinnosti.
K sobě, k druhým, k životu.
PSSSSSSSSSST -neprotestuj a poslouchej.
V sobě je pomoc ukrytá,
v jinou z venku nedoufej.
Život je mlýn
a někdy dojde voda.
Ale přestat být mlynářem,
by byla škoda.
...
Ano, v té knize je síla a klid,
a určitě nám chybí.
Ale máme jejich sílu,
Oni na nás vidí.