Osudová

Tak nějak špatně žil jsem.
Od revoluce – dosud.
A nebyl schopen vzdorovat,
neb byl to prý můj osud.

Tak teď už sílu mám
a je mi líto osude.
Teď se tě ptát nebudu,
vytočím tě ó-sude.

Schválně jsem si počkal,
až nebude třeba chlazení.
Tak vítej nový ó-sude
a odměň moje snažení.

Sílu do žil – vlej mi,
když už svůj ó-sud v rukách mám.
To je krásně na světě,
když osud dosud pro ó-sud nevnímám.