Povíkendová

Já vím, že to báseň není,
ale musel jsem ji dát.
Otázka zní dámy, páni -
- šlo vám dneska pracovat?

Já si ráno odpíchl,
ale hlavou v práci nebyl.
Na tváři mé jenom úsměv,
- prostě šťastný debil.

Rytmus v tomto nehledejte,
ani poezii.
To je něco jako vzkaz,
že díky Vám žiji.

Totální reset myšlení,
na jeden krok vzdálená nirvána.
Ty Počátky se povedly
i když jsem nevydržel do rána.

Tak odpusťte mi pokud snad,
někde problém s šéfem bude.
Rozhodně to zopáknem.
Hned jak to pude.