Stromy

Koukej! Listí padá. Jedna fáze života stromu pomalu končí, aby přešla v novou – odpočinkovou, ta pak v rašící, kvetoucí-zrající, opadavou, ....a tak dále dokola.
Ano, obejměte je a bude-li kůra hladká, či snad vonět, nebraňme se polibku. Zaslouží si ho. Ne, za ten kyslík co vyrábí, to oni tak sami – od přírody, ale za to, že i přesto, že jsme je mýtili, klestili a vypalovali .... jsou pořád při nás. Naše stromy nám pořád dávají. Úrodu, stín, dřevo,..... . Ale hlavně příklad! A pak, že jsou to dřeva. Nejsou! Dávají příklad v těchto dnech snad nejmarkantnější.
Shazují listí, aby si odpočinuly, nabraly sil (ty stromy), aby byly zase fit a v kondici, až jaro zaťuká.
A každý z nás je strom. Vždyť i kresbou stromu dáváme
odborníkům do rukou informace o nás....
Každý má své kořeny, údobí, kdy byl jako proutek, někdo i zvlčel, tak jako jabloňka bez prořezávky. Mnohý byl úrodný, nebo alespoň plodil a spousta z vás byli někdy jako jedle, buk, dub, plny smůly jako smrk. Toho společného je více. A jsou nauky, které tak jako nerosty vám přiřadí i strom k datumu narození.
Tak jen poslechněte – na rozdíl od nás toho pamatují víc, tedy některé – ty starší.
Shoďty ty starosti před zimou, než vám to zláme větve
pod tíhou sněhu. Ne každý je buk – aby to unesl a nehrajte si na jehličňany – těch za zimu zařve dost.
Berte si z nich nejen energii – ale i příklad. Jak přežít a nejen to – tu sílu a vůli po žití, co dokazují po katastrofách.
Tak a trochu utopie na závěr. Nežij prázdný život, zasaď alespoň jeden strom – že nemáš kam? – KECY ! – přece tam kde ti je dobře. Bude ti tam ještě líp.