Smutné oči

Smutné oči na mě hledí.
a to smutné velice.
Pokaždé když otevřu,
dvířka naší lednice.
Oni vůbec, tak nějak jsou,
smutný i ty tlamy.
Ale to je život sám,
můžou si za to samy.
Buď je prostě synek dobrej,
nebo amuři neměli den.
Každopádně pochlapil se,
limit dva – byl naplněn.
Víkend to byl kouzelný,
třeba jen pátek,ten svit měsíce.
Noc jen seslat vílu na hladinu,
a zvuků....celé tisíce.
To příroda obdařila,
ty, co jí milují a ctí.
A amuři? Ty už taky,
ví o životě svý.....