Země.... (ze mě)

Co se týká pravidel reportáže,
neznajíce je, napíšu to krátce.
Vždyť jediná, co jsem četl,
byla ta psaná na oprátce.

Tak vám zase jedu krajinou. Jako již mnohokrát, krajina ubíhající kolem mne nebyla rušena monotóním rytmem kol. A podle toho, že jsem viděl i předním sklem,
odborník pozná, že jsem jel automobilem. A nejel jsem na Brno. Tam odborník jen ztěžka odhadne.... vlak? auto?
(ono to drncá stejně, ale i trochu zemdlelému spolucestujícímu napoví ty benzínky).
Tak vám prostě jedu těma Budějkama, v rádiu zase dávali ten suchej humor (nevím ani vlny, ale ta stanice
se píše CODE a nic tam nedávají pořád. Ač ji občas pouštím.) Takže jsem k synkovi pravil – hele kluci vyjeli. Jeho dotaz – ty je znáš?, jsem zodpověděl... my zemědělci se poznáme.... jezdíme slušně, víš, to je zvyk, když se veze dobytek. No a myslel jsem si, moc se vám to kluci nevede, ten štrajk. Poté, co jsem skupinku čistých zemědělských vozidel minul.
Čas se líně linul dál, jak už to na služebních cestách bývá, já si již bez synka dopřával zpěv z plna hrdla a hele...ono to tam vepředu bliká. To modrý, ti měli stejný drezy..... (asi nějaký dobrý oddíl), a museli mít i dobrýho sponzora.... měli všichni to ... pomáhat a chránit na autech. Ti druzí, ti měli různé drezy, ale zase vlaječky a světýlka takový ty připínací, oranžový...
Nutno říci, že obě družstva se respektovala a tak nějak hrála v pohodě. Nicméně i já jsem byl vtažen do hry. Pravidla byla jasná již při překročení postranní čáry. Jízda co možná nejpomalejší. To jsem zvládal. Pak
si člověk musel hlídat levou stranu...tam byli ti s modrým světýlkem. Od Velešína jsou časté dva pruhy na Rakousko. Poté co byli domáci zahnáni do pravého, ten uvolněný uprostřed se občas využil. Nutno říci, že dvojitá plná tentokrát tak nějak policii nevadila. Vyskytli se sice nějaká Áčka, co to brali vpravo za lajnou, ale ty jsme lehce zvládli zastavit souvislým řetězem a bezelstným jednoduchým výrazem pastevce skotu.
Tak se had pozvolna šinul k Budějovicům. Šlo to sice vzít přes Včelnou, ale mám charakter a navíc jsem byl v práci..... takže pomalu s tím chvátáním. Pravda my co jsme tak nějak drželi krok s alegorickými vozy jsme se setkávali jen s úsměvy předjížděných. I lidi, mávali podél cest. A v tom mě to došlo... tichý protest je málo kluci..... otevřené okénko..a už jsem jel.
.... SUNDEJ NOHU Z PLYNU,
PODPOŘ VENKOV SYNU......

....NÁŠ HLAS LETÍ SVĚTEM,
ČESKÉ MLÉKO DĚTEM....

....VYSLYŠTE HLAS VENKOVA,
NENUŤTE NÁS K BOJI.
NEJSME AŽ TAK BEZBRANNÍ,
MŮŽEM SAHNOUT K HNOJI!

Dokonce mne i to troubení tak nějak rozhodilo, co mají co chvátat..... tak jsem přitvrdil...

.....CO TU TROUBÍŠ TY VOLE,
JEĎ SI TROUBIT NA POLE!

No, ale dále se to neslo v duchu pokojné demonstrace.
A pak... nic netrvá věčně. Auta tak nějak došla, policie tak nějak dohlédla a svět se točí dál.
Každopádně, technika na silnicích byla čistá a obličeje lidí za volanty vstřícné. Nedá se říci veselé, ale na pokynutí odpovídali pousmáním. Potěšilo je, že někdo jim věnuje pohled. Pár lidiček si uvědomilo, že silnice je pro všechny a jejich super autíčka jsou jen obyčejné dopravní prostředky a oni jsou jen tuctoví řidiči. A zase se mluvilo ve zprávách o zemědělcích.
...nezávidím jim jejich situaci a nejsem ani fundovaný odborník, jsem jen kluk z vesnice, co vidí, že je něco špatně.... že ruka trhu, tak nějak nepracuje podle hlavy.
No o tom až jindy...až bude hůř.
Zatím se s vámi loučím populistickým –
– Opatrně s výrazy, co že se ti hnusí, možná že jsi velkej pán, ale žrát se musí.