Vyhlídky

Jsem zcela plný dojetí,
jak o tom všichni melou,
kterak se rozmáhají století,
jak roste počet... co ji dožijou celou.

To vážně vede k zamyšlení,
kdy bych do důchodu já nastoupil.
Kolik si nechat let na závěr,
bych neprodělal a neprohloupil.

Naštěstí asi rozhodne to,
a posoudí náš parlament.
Vždyť oni na sobě to vidí,
tu práceschopnost – no coment!

Ještě že mých ročníků se to netýká,
těch nedožijí 60 ani malé zbytky.
Ty, co mají děti, už nemůžou – nestonaj....
Za ně jejich dožití – vyřeší přechozené chřipky.

Takže to spoření na důchod,
co po něm společnost tak touží,
můžeme prožrat teď,
dokud ještě tělo slouží.

A trochu drobných ponechat si v kapse,
kdyby zas vypukla sbírka – národ sobě!
Na jedno bych vážně přidal.... parlamente,
financovat – odstoupení tobě!