Vzdálená

V temných hlubinách prostoru
a obskurním propadlišti času
v zaprášeném panoptiku
je uvězněna láska

Snad v říši beznaděje
svázána zlatými obručemi
zpívá svou píseň
ukrytá kamsi
do šípkových růžích pozdravů

Kanibalská rutina
s nabroušenými zkaženými zuby
se chechtá
odporně skřehotavým smíchem
Osolila žíznivé pramínek vody
a úlisně nabízí čistou whisky
„Jen ber a zapomeň!“

Možná zemře dřív
než příjde jaro
ohlodána červy pochybností
„Tak příjď, světýlko ...“