Z víkendu

Tak jsem byl lidi za uměním. No, už to nebylo jako dřív. To přijel na náves autobus a jelo se za kulturou....
Tentokrát jsem musel pěkně odřídit já. Po celodenním křepčení na rybářských závodech se jevil ten nápad – odskočit si do matičky Prahy za kulturou jako hodně praštěný nápad. Což mě po celou cestu potvrzovala vyčerpaná tvář Štěpiny. No ale – dojeli jsme!
Už jenom to zjištění, že všichni Pražáci na víkend neodjíždí! Sice nechápu, proč jezdí ausgerechnet autama, když tam je to metro, ale zas poklona a tentokrát na místě..... venkovan dá blinkr a...... paráda, cesta volná! (asi ti s prostředníčkem.. byli na
chatě). Ale k samotnému Karlínu. Celkem se mně ten tuzemský Bronx líbil. Klid mi dodávaly babičky s pejsky na vycházce. Po zjištění, že podrobná studie internetu.... vytisknuté mapě se nevyrovná... však cesta
naše byla naplněna a my u cíle cesty stanuli.
Tady by byla na místě krátká pasáž o samotném divadle Kamen, ale vzhledem k tomu, že jsem spatřil známé tváře z literu... preskočme v příběhu kupředu.
Samotné uvítání známých tváří bylo něco jako první kapky sprchy – stejné osvěžení. Takže již dost znaveni,
vystavili jsme se paprskům štěstí ze setkání s přáteli.
Ono i ten vychlazený Radegas bylo další pohlazení po duši. Samotná kultura byla kvalitně nasvícena a neustálý potlesk mě tentokráte v divadle spát nedovolil. O přestávce zakoupené oříšky mě škodolibá obsluha prodala již v misce (příště si nebudu vybírat podle toho jak šustí) a s jejich pomocí jsem udržel pozornost bdělou.
I samotné setkání s účinkujícími bylo nóvum. Koneckonců
jsou to stejný cvoci jako já, co si život zdobí krásnými slovy. Přátelská atmosféra by jistě vydržela až do rána, ale člověk je opravdu strašně slabé zvíře, takže únava si vybírala svou daň na unavených víčkách.
Po cestě noční Prahou a vyzutí bot u lidí srdci mému blízkých ... se tedy ještě špuntem vrzlo a ukázalo se, že smích je nejlepší energetický nápoj, co znám.
A teď večer, kdy už v pohodlí svého domova, se pokouším vám popsat svoji cestu za kulturou zjišťuji, že to vlastně byla cesta za štěstím. Protože mít přátele, co vás zcela odrovnané naplní pohodou je štěstí. Stejně tak jako absolvovat víkend, co uvízne v sítu vzpomínek. A za to – Vám lidi z modré sítě – DÍK!