Rozhovor ve mně

... na slovíčko gabkine,
udělej si chvilku času,
jo – klidně naplň sklenku.
Ono ti nebude příjemno,
z toho co teď uslyšíš.
A netvař se tak pitomě,
že to chlape předem víš.
Jo jistě – my dva,
se od narození známe.
Jenže rozum tvůj
a já tvé tělo,
my rozdílný věk máme.
Tak což mě trochu poslouchat
a zařadit něco klídku.
Když naposled jsi mne nevnímal,
nabízeli ti pak invalídku.
No ano – to bylo před léty,
to jsem to s tebou mírně zkusilo,
tak nezkoušej co vydržím,
nerado bych tě dusilo.
Víš, já už nejsem samo,
už i spojence své mám.
A slyšet něco o plicním,
jasně – tvůj tep pak znám.
Tak naposled – zvolni synku!
nebo demonstrativně lehnu.
Nechám se léčit od manželky
a s tebou...... se ani nehnu!