Zalez a styď se!

A kdo? No synek můj milý. ..... a pár z vás si řekne, zase ty jeho moudra o dětech. Ba ne. Tohle je jiné téma.
A docela by mne zajímalo, v jaké kategorii, by to kdo zařadil.Teď, když už se mi vrátila životní síla do žil, se to ve mně začíná prát v hlavě. Naprostá konference myšlenek.
Ryby, o které tady mělo jít, se dostaly až na poslední místo. Hned vedle mne. To je přesně to, které jsem obsadil na rybářských závodech ve Vodňanech. A takové ty poznámky, že to byl hodně široký stupínek a bylo nás tam větší polovina, na tom nic nezmění. O ten závod mělo jít.... alespoň rybku chytit. Ale v duchu sloganu... nenávidím ryby, miluji rybaření!.... to bylo.
Teď když se mi přestal svět točit si mohu celý ten zážitek přehrávat znova. Ne, nebavme se tady o štěstí... pod hladinou, tady je to o jiném. Tady platí, co jinde a o to více, že je v tom zamotaný i Svatý Petr.
A pro bezvěrce i další moudro.... postarej se! PánBůh ti pomůže! Nutno říci, že nám svatí hned po ránu řekli
- nedejchejte na nás!
Samotnou teoretickou přípravu závodů jsme nepodcenili. Probíhala na místě, ve Vodňanech, lokál nebudem jmenovat, nicméně obsluha nás zvala při odchodu, ať se zase ukážeme. Tam ještě platilo zaplatit a spát! Řízením osudu, (jinak to ani není možný), jsme cestou k domovu, která nám ukazovala jen skvosty Vodňan a pan architekt v našich řadách nám dělal velkolepý rychlokurs ve stavařině..... nás osud zavál do jiného světa. Stačilo jen dodat...tady mají ještě otevřeno! Kdo by to byl řekl. V nonstopu! Že žízeň začíná pět kroků po vyjití s hospody, nám chlapům nemusím vysvětlovat a holky... někdy prostě myslí jinak. Nemá cenu popisovat ten pobyt v ráji, kdo nezažil, neuvěří.
Důležitý je fakt, že zavolat cestou domů svojí ženě, není zkouška odvahy, ale naprosto zaručený zařízení budíka. Ty dvě hodiny spánku popisovat nebudu, snad jen, že byly krátký!
Být to film, tak je tady místo na reklamu a po ní... trojice mužů středních let při ranní cestě na ryby!
Za použití umělé mlhy, bychom vyšli do záběru...kde by pronesl nový protagonista na scéně (Gabkinsson) onu památnou větu.... já to tušil, vy vypadáte!
Popisovat utrpení, jaké jsme prožívali... je zbytečný. To se popsat nedá. A snaha chytit rybu... byla asi taky.
Jen pan architekt....(není lepší rybář, jen je zvyklý na tvůrčí atmosféru) si tedy na rybu sáhnul. Na druhou stranu.. tady začínají jenom samá pozitiva. A po tomto dlouhém úvodu už stačí jen vyjmenovat a něco mezi úvahou a reportáží je hotovo.
- už jenom, že se k nám synek znal je výhra života a to že měl snahu nám i pomoci radou na vodě, kterou má přečtenou je jen zázrak, který beru jako samozřejmost.
- že jsme si užili chlapský víkend, plný porozumění a smíchu, na který jsme si udělali čas a vyšlo to...další zázrak.
- že nepršelo, neskutečný zázrak.
- že jsem vedle viděl, jak se to dělá... nádhera! A mám co zkoušet (lépe jednou vidět, než dvakrát slyšet). A pro práci v rybářském kroužku cenná deviza.
- že vím o místě, kam si zajdu posedět s klukem v klídku a s touhou si vyměnit své názory s praktickou ukázkou ... další sen, co si musím brzy splnit!
- že o podniku, kde se hulí tráva se vyjadřuje synek jako o pajzlu, pohlazení duše otce.
- že ne vše, se u vody povede.... to jsem potřeboval zažít. O to lépe vidím zpětně minulé závody svých ratolestí.
- že jsme nespali dva a žena mě skutečně vzbudila, tak jak vždy.... to dík – je to srdce z pouti, co jsem koupil cestou!
- že přesně tohle jsem potřeboval, vyzkratovat a znova nabít, ukázat obyčejné denní starosti z jinéhu úhlu....
se prostě povedlo a ač se to nezdá, byl to opravdu vydařený výlet.
A otázka na závěr, zda bych to opakoval znova? Už jsme dohodlí, že za rok jedem znova.... a kořalku, ať si chlastaj sami, blbouni! Natrhnu jim prdelku, jim to předvedu – jak se chytá!... no rok je dlouhá doba, a proto to sem píšu, teď jde jen o to, si tohle za rok před závodama přečíst a vyvodit z toho správné závěry.
On totiž mladej řekl, že příští rok už nemusí být rozhodčí, tak jede s námi! To tak, ještě by nám dělal do servírky!