Balada o psím lejnu

Na sněhu leželo psí lejno
vlastně ne jedno, celé hejno
Ač asi podobné myšlenky měla
navzájem o sobě nevěděla

Proč jenom štěstí mám tak málo
smutně si pro sebe povídalo
Do těžkých dob se narodilo
vždyť na počátku teplé bylo

Nebyla dlouhá jeho radost
za chvíli bylo zmrzlé na kost
Místo aby si kvetlo v trávě
září hnědě ve sněhu právě

A vůbec je tu divné klima
teplo má být a je mu zima
Kdy už tu konečně jaro bude
jen mrzne a ten sníh je všude

A tak psí lejno přemítalo
to co mělo mu bylo málo
Mé smůle není nikde rovno
život můj stojí za úplné hovno

A jednoho dne znenadání
na ústup dala se bílá paní
Obleva přišla a sníh taje
lejno se tetelí v předtuše ráje

Rozmrzlo a náhle celé změklo
namísto ráje přišlo tu peklo
Cítilo jak je rozpouští voda
vždyť světu vznikne veliká škoda!

To už se stává lejnům ve městě
ne v trávě leží přímo na cestě!
Nakonec ještě mělo kliku
neleží na cestě, na chodníku!

A navíc blíží se obrovský chlap
hlavu má v oblacích, do lejna šláp
Řehtá jako když kůň se plaší
něco, že kurva ..jíčka snáší

Pohasla lejnu úsměvu záře
ten magor rozšláp mu obě tváře
A podle schválnosti zákona
ztratila se lejnu fazóna

A tak pouť do Svatého Grálu
skončila v nejbližším kanálu
Plave tam už ani nedýchá
tak prosím o minutu ticha!