Svátek

Svátek.
Měli jsme ho společně,
tím to vždycky začínalo.
Vozil jsi jahody mi
z Hradce
a všechno, co se dalo.
Pak už jen vysvědčení,
vždycky jen půl dne
jsi trochu drsný byl.
Pak během noci,
tě někdo vyměnil...
a já měl na dva měsíce,
něco jako staršího bráchu.
kouzelná to proměna....
jako z lusky kuličky hráchu.
Už tehdy jsem si všímal,
byl jsem v kempu asi jediný,
kdo tam byl bez táty....
šťastný dny, hodiny.
Já měl tehdy
přerostlýho bráchu,
nic nebyl problém
a den plný klukovin.
Co kvůli povedenému vtípku,
hbitě vyskočil od novin.
Co ukázal mi,
jak se vstává od ohně,
když tě spoutá ranní chlad.
Když večer jsi
středem pozornosti,
ale i hvězdy a samotu máš rád.
Máme brzo svátek tati,
mám pro tebe dárek,
nic moc, ale co já vím.....
Zase budou prázdniny,
dětí plnej barák,
zkusím vstát... od literu, od novin.
.
.
.
když už si jahody natrhaj,
a položí na kuchyňskou linku.....
vidím tě jako dnes.....
jahody tady?.... zkoušel jsi hledat v pokojíku....synku?