Tomio

Málokdy se stane, že bych nad něčím přemýšlel celý den.
A už vůbec ne ....... nad někým. To po tom, co mi jeden muž, jehož si vážím.... napomenul, abych již ve svém věku nedělal zbytečné věci....a to jsou ty, co ti nic nedají – jen berou čas a tím kus života.
A jelikož ta beseda byla včera, a za chvilku to bude 24 hodin..... musím se s tím už nějak vypořádat.
Bohužel nic jiného, než uznání mě nenapadá.....
Stěží dokáži definovat, čím si mě tento muž získal, jen tak nějak tuším, že to má něco společného se slušností, moudrostí a odvahou..... v neposlední řadě i docela dobrým smyslem pro humor.
Ale proč vlastně píšu tuhle úvahu....... a už se mi zase dere úsměv do tváře.... to musí přijet umělci z Prahy s jedním japoncem..... aby jsem to zažil.....
I když po tomto večerním představení..... vím, že píšu chybně..... protože Tomio je Čech. A to takový, že jsem mu musel tleskat i kdybych nechtěl..... protože jsem prvně v životě zažil něco jako pocit vlastenectví a hrdosti na svůj národ...... a to po slovech kluka, který má šikmý oči a odvahu říkat pravdu veřejně.
Byl nás tam téměř plný sál, ne estráda to nebyla, do politické debaty to také nesklouzlo.....ale při rozcházení lidiček do svých domovů.... jsi to slyšel ze všech stran..... japonec a je to Čech srdcem i hlavou...
A tenhle šikmooký moravák v tu chvíli byl pro mnohé z nás jeden z dalších národních buditelů, člověkem, který
má sílu být příkladem..... v přímé konfrontaci myšlenek,
kdo že z českých politiků... mně od revoluce zůstal v paměti s tím, že by mne nějak myšlenkově nadchl.
1 : 0 pro Tomia. (a to ani nebyl pionýr!)