Krásně zralá

Mr.George:
Hezká básnička, čubíku – krátká, něžná, jemná

Krtica:
...ta tvá poezie, je tak něžně hladivá!

Terakota:
Umíš i pěkné a jemné básně pro citlivé ženy. Jako třeba pro mě.

čubík:
...já být móc citlivý...ano...:-))

Terakota:
Než zavřu oči, abych tiše snila,
chutnám tvé jméno na rtech svých,
myslím na slůvka rozpustilá
i na to, jaký je tvůj smích. Na křídlech noci unavenou
spánek mě zvolna unáší,
zašeptám tiše ještě jednou
tvé krásné jméno.....Tomáši.

čubík:
.
Jsi jako sopka,která lávou
mou duši,tělo objímá
a zbylé myšlenky krouží hlavou
myšlenky opilé od vína. Vína Tvých ňader..boků..klínu..
všeho co úchvatně otvíráš
a já teď cítím velkou vinu
že pozvouc Tě někdy na hostinu
jen žalostné drobečky posbíráš.
.

Terakota:
Jestli chladí tvoje ruce
to opravdu nevím,
vím však, že tvá něžná slova
na duši mě hřejí. Snad ohřejí moje srdce,
co se chladem třese,
jinak smutek,co v něm leží
asi neunese.

čubík:
.
Jsem jak bílá hora ledu
co čeká oteplení
říkám: hřáti nedovedu
to možná pravda není. Modré oči,dotek ruky
a zázraky se stanou
pak stanu se Tvým
(bez záruky)
Ty mojí krásnou Hanou.
.

Terakota:
Jsi má láska virtuální,
nebudu to tajit,
v básních tvých o milování
já se toužím najít.
O lásce a dotýkání
píšeš slova krásná,
při čtení tvých něžných básní
moje duše jásá.
Tak piš dál a nepřestávej,
dýchá mi z nich teplo,
potěšení dál mi dávej
jak v tunelu světlo.

čubík:
.
Dám Ti vše, co můžu dáti
všechno co je třeba
svým tělem Tě budu hřáti
budu i tvůj chleba. Můžeš mě pít jako vodu
nebo pívo s pěnou
už
nechci žít bez doprovodu
buď mou v síti ženou.
.

Terakota:
Bez prstýnků, bez papírů,
bez veliké slávy
dali se dva dohromady,
které básnit baví.
Žili spolu jen tak v síti
jako druh a družka,
jejich veršované žití
nekonečná stužka.
A z té lásky virtuální
nehmotného snění
čekají teď místo dětí
básně narození.