Balada o dívce

.
Už mi vezou milou
na popravčí káře
dívám se,ach dívám
a vlhnou mi tváře.

V pěsti růže svírám
měla je tak ráda
kytici jí házím
do klína jí padá.

Klade na ní ruce
do krve zraněné
na konci té pouti
nebe otevřené.

Mokne lidu zástup
který se tu tlačí
aby viděl dívku
jak o hlavu kratší...

svěří duši svojí
Bohu slitovnému
nevinnost pak dojde
k chrámu nebeskému.

Teď v bolestech stoupá
s pomocí dvou drábů
na lešení sbité
pro ní na popravu.

Deštěm promáčené
vlasy kat jí stříhá
potom hlavu sklání
ostrý meč se míhá.

Hlava se kutálí
a tělo se skládá
takhle tedy končí
ta co měla ráda.
.
..
2000