Jen tvůj

Julie Park Rock:
Díky za ni. Vyvolala ve mně lavinu myšlenek. Pravdivá, sakra sakra sakra pravdivá...

čubík:
...dobrou noc,Julie...máš klasicky romantický jméno...i myšlenky...některý lidi si jsou tak neskutečně věrní,až bláznivě...nepochopitelně...nemůžou jinak...

Terakota:
Smekám. Jak krátké a jednoduché. A krásné. Každému snadno čitelná a plná obsahu, ne jen slov. Není třeba mít ústa plná vyšlechtěných květů. Stačí i jen ty z louky.

čubík:
...díky Ter...přivedla jsi mne na myšlenku...napsat něco o polním kvítí...rozkvetlé louce,kde všechno roste jen tak...ale nevím,jestli to dokážu zachytit...

Terakota:
Piš Čubíku, ale už tě asi nebudu moci bodovat. Jsi můj oblíbený autor. Bylo by to asi neobjektivní.

čubík:
...cítím to jako Ty...stačí mi úsměv...slovíčko...:-))

Terakota:
Jsi člověk vícero tváří. Ale to jsme asi všichni. Záleží na tom, kterou zrovna ukazujeme. Některé neukážeme nikdy nikomu. Někteří znají jen jednu naši tvář. Jsem krutá i něžná,
služka i kněžna,
teplo i mráz,
voda i hráz,
láska i nenávist,
to vše lze
v básních číst.

čubík:
.
Mám já v sobě více tváří
ne všechny však mile září
složité je se mnou být
moje tváře vysvětlit...
.

Terakota:
Vracím se znova
sem
pro tvoje slova,
protože jsou jako
stvořený
pro něžné duše,
pro ženy. Ve slovech tvých
se mně dotýká
to,
co mi jiný neříká. Možná až jednou
budu s ním,
tvá slova v mysli
uslyším. Nebude to však
nevěra,
to se přec z lásky
nedělá,
bude to malý
sebeklam,
že vše,
po čem toužím,
taky mám.

ppepiczek:
krásna..neni co dodat!

Julie Park Rock:
Opravdu povedená. Dnes jsem na ní opět narazila a líbí se mi snad ještě víc než předtím... to by se líbílo imaginistům – stručné, jasné, výstižné. A každý si v tom najde kus svého bolavého já...

čubík:
...díky Jůlinko...nadýmám se blahem z Tvé chvály...abych neprask,tak dodávám zase jiné kousky...:-))

Roger:
Jo..tak tomu rozumím..