Ve vinném šenku

.
Trochu příšeří
ale ne smutno
jen sedí,trvajíc
zrajíc s vůní santálu
místo cigaret pod nosem
jakási zvláštní těžkost
hloubka
jedno co.

A židle a lavice kolem se těší
na spočinutí částí zadních
stoly na ťukání sklenic
o jejich dřevěnou tlustost.
Hrdi,že slouží
jsou hlazeny nevědomky
lidmi starými,mladými
pohlavími různými
vnímají cítí a slyší?

Neschopni normálně myslet
kvákají a serou nesmysly
bezohledně drtíc vše kolem
buldozerem ega...

a myšlenka plachá
zaplašena agresí cizoty
zvolna se vrací
nesměle,bojácně.

Ano
dřevo,duše,život
tudy vede nit
nevím kam
ale jdu
i když sedím
nemyslím
jen tak jsem...

Houpá se myšlenka na niti
nad hlavou se kýve
jak Damoklův meč
utrhni se
čekám...
.
..
10.3.2000