Říše snů

Tam v říši snů
je město plné příběhů
rostou tam staré silné stromy
stojí též tajemné a tmavé domy
člověk tam musí býti ve střehu

Na půdách straší
duše oběšenců
jen spravedlivý se jich nebojí
co pevný bývá ve svém postoji
když průvan fouká do pohřebních věnců

To město tenkrát
se pyšnilo ruchem života
nabité lidmi, bohatstvím a mocí
pro světla nepoznat bylo dny od nocí
peníze byly v něm velká porota

Pak jednou přišel
zjizvený v kápi sivé muž
a marně hledal soucit, víru, lásku
i položil si bizarní otázku
„Nebylo dosti, toho města už?“

Ten divný patron byl
zvláštní silou věštby nadán
„Dám každému z vás, všechno, co jen chcete
splnění tužeb však vaše město smete.“
a přesto býval lidmi o to žádán

Když každému z nich
splnil každý sen
tak všichni sobě rovnými se stali
nebyli více velcí a též malí
moc mocných byla vzata v plen

Pak ctižádosti plni
zvláštní přání někteří na něj měli
ať vezme ostatním všechno, co jim dal
aby jim vrátil moc a zase jiným bral
pro velikost svou ponížených chtěli

Tu usmál se čaroděj
„Nemohu dávat všem a zase jim to brát.
Sami jim vezměte to, co jsem jim dal,“
a přitom pod vousy tak podivně se smál
Najednou zmizel a zbyl jen hnusný smrad.

Tak vznikly spolky
hamižných, krutých černých duší
chtěli vzít ostatním, vše co jen vzít lze
zavésti pouta zas a také peníze
tak prý to světu mnohem více sluší

I začala válka
trvala mnoho dlouhých let
na konci ní zbyla jen hořká nenávist
ve městě bez lásky si ďábel moh být jist
Že zničí prázdný, nabubřelý svět ...