Příjemné sebevraždy

gabkin:
Blahopřeji, opět krásné, už nesoutěžím, je to jasné.
Zkusil jsem to, neveřejně, použíti slova stejné. Zatímco Ty tančíš, já sotva držím chůdy, naštěstí to bude číst, jen ve vzkazu Judy.

Judita:
Ve vaně se válím
smutně přemítám
svůj život ukončit
sto chutí furt mám Pistoli už nemám
zbyl jen pouhý zbroják
jím se těžko zastřelím
tak jen tupě koukám Zrak mi padá na žiletku
Hle – to také cesta!
Pustit žilou trošinečku
šeptnout: Hasta la vista... Sáhnu po ní...
a ze zvyku začnu holit nohy
JAUVEJS!!! kuuurňa... řízla jsem se
skáču z vody – sklouzla jsem se
táááák... a zlámané mám obě nohy!
__________________________________ Díky milí páni kluci
za smíchem započatou neděli
udělali jste mi oba radost
tak jsem se nemohla nechat zahanbit!
_________________________________________ i s gabkinovým dílkem ze vzkazů pěkně šup sem! Jseš nemožnej,
vzkaz na stole.
A aby neodlít
těžká ho pistole.
V pistoli jejda,
částečně nabito.
Zbyly dvě deci,
Ty nemáš vypito?
Teď tváře žiletka
místo Tebe hladí.
Byl jsem na skok za ní,
to Ti vážně vadí? ———————— I ti prdlí toboti se zapojují a píší DNO – no, maj pravdu, už by ňáké mohlo přijít – pro odraz!!!

čubík:
...klííd Gabkine...psát na slova zkouším už sedm let...a hodně jsem toho taky zmršil...člověk se jen musí vodvázat a nějak to dopadne...někdy na placku a někdy na facku...:-))

Judita:
Čubíku, tu bouchačku na antiperle děsně chci, to se mi ukrutně líbí!!!

čubík:
...krásné ránko, Judy...:))
...díky za milé pojednání o tom, jak to nejde...což mě zase inspirovalo...no, furt připraven...;)
...R – HRA

čubík:
...fakt Judy nemáš chrličku antiperlí...?
...jak bez tak důležité věci můžeš vůbec žít...já mám jednu dost starou, tak čtyřicet let (jestli se nepletu) a pak jsem jednou, později, koupil v hračkách hned tři najednou...kdyby se nějaká rozbila...
...tak s potěšením Ti věnuji...až je v tom svým bordýlku najdu...:))

Judita:
Hele, nebyla to taková ta bakelitčernosmetanová a střílely se z ní kuličky?! Tu jsem moc chtěla a táta mi místo ní dal jakousi dřevěnou opičárnu, čímž mě, Berana, k smrti pokořil... Tak jsem mu šlohla vzduchovku, terč jsem připevnila na nebohou jablůňku a... Nepochybuji o tom, že jabloň ty diabolky bolely přinejmenším stejně, jako mě bolela prdel po seznámení s tátovým opaskem!
Když najdeš – dětský sen na stará má kolena splní se konečně! ))

čubík:
...našééél...poslední exemplář...vypadá to, že funkční...dokoupíš v cukrárně střelivo a můžeš si prostřílet cestu ke štěstí...:D
...je taková malinká, hodí se k dětem...i do dámské kabelky...;)

čubík:
...jo, je černobakelitová s bílým šoupátkem nahoře a bílým kohoutkem...značka – SPECIÁL 2718...:)

Judita:
Do mého houslového pouzdra se v klidu vejde i AK-47 čili automat Kalašnikov! )
Hele čéče, a jak tu děsně tajnou předávku zbraní provedem???

čubík:
...pokud jsi z matičky Prahy, tak neni problém...pokud odjinud, tak taky nee...jsi li ale z Kotěhůlek, kam autobus zavítá jednou za uherák, tak nevim...auto nemám, ale když se chce, tak to jde...
...bych to spojil dohromady s tou sbírkou, kterou ještě nemám úplně v kupě...chybí mi tam obrázky a neni svázaná...

Judita:
Pražáci do zbraně!!! )
Beru Tě za slovo a těším se na obé
koupím Ti zmrzlinu a na Václaváku vylezu na koně
(když mi k němu ovšem nejdřív postavíš haki lešení)
a budu křičet do dáli
že čubík mi dětství přivábil

Lota:
Díky, pobavili jste mě všichni... )) z toho horka a smíchu, budu muset skočit někam do rybníku...vlastně já do Vltavy, aspoň ta, mně pořádně ochladí ))

čubík:
...já myslím, že jsi dítě furt...jako já...:))
...naběhnu dneska na scanner a zkusím s ním něco spáchat...něco mi tam blbne a nemůžu přijít na to co...a jestli nemá můj dvorní vazba příští tejden dovolenou, tak by to snad do pátku zmáknul...
...se uvidí...

čubík:
...čau Loto od Vltavy...:))
.
Víš
že řeka čaruje?
Ponoří se rozklepaná babička
a vynoří
k nakousnutí holčička.
.

Judita:
Tak to vidíš, Loto, no není Čubogénes k sežrání... D

gabkin:
Rmoutíte mě převelice,
nejde mi to do palice.
A tak teda veřejně píšu v modrou stránku,
na předání zbraně použij mrtvou schránku.

čubík:
.
Mrtvá schránka
skryje pikle
schránka s mašlí
tvaru krychle. Díky za ten nápad
skvělý
splaším krychli
už v pondělí.
.

gabkin:
Čubíku a hobliny!!!
bordel dělaj piliny.
Nenadělaj tolik škody,
ještě je daj pod jahody.
A obal ji do voskáče,
konzervace nutná.
Znáš přec rychlost naší pošty,
ať Judy není smutná.

čubík:
.
Hobliny, tak to je nápad
Juditě se hodí
kočka je to – račte chápat
v ně
pak cosi zplodí.
.

Lota:
Judita mi napsala, že mám prý u čubíka vzkaz...řeka čaruje...dobře...zítra měním datum svého narození... ))

čubík:
.
Hmmmm
budeš holka
krev a mlíko
všeho krásna
do sytosti
i mrtví si
zvednou víko
teď
kašlem na smrt
zvednem kosti. Do tance nás
vezme Lota
krev i s mlíkem
do života
všechno nám dá
budem živí
jucháme s ní
jako diví.
.
...snad se holka nebudeš zlobit, že jsem Tě proměnil na vodu živou...:D

Lota:
Jsem ráda, že jsem nešla za Vltavou, protože tak parádně bych se tam asi nezasmála, a ještě bych byla za špinavou...tvoje báseň je mi vodou živou...omládla jsem, omládla jsem...no nekecám...jsem teď šestapadesátiletou...tak aspoň tak...taky dobrý ne?... abych byla dvacetiletou, na to už nestačí ani čarování... ))

čubík:
...to je prííma...šestapadesát je dobrý, dvacet je už moc...ale co kdybysme zkusili zlatou střední cestu...dejme tomu – čtyřicet a pět navrch...do šedesáti i víc, stojí ženský za hříšek...:-))

Lota:
Čtyřicet + pět navíc...no bylo by to parádní...marno jest, tady vážně kouzla nepomohou...ale duši, ta by mladá byla...vždyť mnohdy i dvacítka se svým myšlením stařeny tomu moc nedá...ale nechám toho, abych se přeci jen neprojevovala jako stará... ))

čubík:
.
Li má holka
mladou duši
třeba vrásky
už jí sluší
s chutí všeho
užívá si
chlapa s pěnou
nalívá si
do sklenice
do džbánu
večer
v noci
po ránu.
.

Lota:
Pravda, všechno si umět vychutnat...na všechno se dívat z lepšího úhlu...jinak nic nemá cenu...mám ráda moudré šprýmaře...

čubík:
...já taky rád moudré, ale někdy mi poněkud nedochází vo co jim de...:)
...jsem někdy za chytrýho, ale podle toho žít je kapku těžší...se s tím musí člověk většinou tvrdě porovnat...