Sestřička

.
D – doktor
S – sestra
P – pacient (není)

S – „Co je vám, doktore? Jste tak smutnej.“
D – „Ále, nejsou pacienti.“
S – „Buďte rád, pořád si jen každej stěžuje, brečí a má plno řečí. Teď máte aspoň jednou klid.“
D – „Když já ale potřebuju mluvit s lidma.“
S – „Mluvíte přece se mnou.“
D – „Říkal jsem s lidma, vy jste sestra.“
S – „No, to jste mne moc nepotěšil.“
D – „Myslíte? Jsem to blbě řekl. Vy jste víc než člověk, jste sestra, můj anděl strážnej. Nebýt vás, tak tady mám v těch lejstrech bordel, jak v tanku a nic nikdy nenajdu. A taky bych tady trčel jako kůl v plotě a nemohl se s nikým vykecávat. Samomluva je prý léčivá, říkají někteří páni kolegové, ale co doktor to názor. Já tedy felčarům moc nevěřím, je to banda cvoků.“
S – „Dyť já vím, doktore. Taky jsem u vás skoro patnáct let.“
D – „To znělo jako invektiva, anděli.“
S – „Taky že ano, ale jen pro vaše dobro. Někdy je zdravé chlapa popíchnout, aby přišel na jiný myšlenky. I doktora.“
D – „Jestli se nepletu sestři, tak to byla druhá. Nejste vy dneska nějak impertinentní?“
S – „Jsem, to víte, taky mi chybí ti milánkové co k nám furt lezou. Případi. Jeden krásnější než druhej.“
D – „Viďte? Tak to vám tedy vše promíjím. Není nad krásný vztah k práci a lidem. Jak říkají sportovci – do všeho se musí dát srdíčko.“
S – „No, dneska budou mít naše srdíčka pohov. Ale na zítra tady mám…jo, jednoho pračlověka – přijde i s pazourkem, že prej nám ukáže, jak se zabíjel a kuchal mamut. Naštěstí ho přivedou v kazajce i s předmětem doličným.“
D – „Tedy sestři, to bude bonbónek, už se těším. Snad bude mluvit česky a třeba to bude i sám Mamutík. Asi hodně četl toho Štorcha. V separaci máme pěkně polstrované místečko a pazourek mu vyměníme za seřízlej šmrdlipuk, ať se chlupáč vyřádí.“
S – „S dalšíma vás nebudu unavovat, samí staří známí. Jeden Napoleon, dvě Jany z Arku – matka a dcera, pak jeden slimák – hrozně to tady vždycky oblemtá. No a to je všechno.“
D – „To víte, sestři, je vedro i blázni jsou líní bláznit. Ale počkejte na podzim, to bude frmol. To nám půjde hlava kolem.“
Tak, pro dnešek máme hotovo, půjdete domu hned, nebo nám uvaříte závěrečnou kávičku?“
S – „Já bych šla radši hned, když dovolíte. Dneska byl děsnej hic a taky bejt s váma celej den sama, to člověka utahá.“
D – „No počkejte, dámo, utahá…copak jsme si pěkně nepovídali? Mě se zdálo, že je nám spolu docela fajn.“
S – „Zdání klame, doktore, nebejt mě, tak se tady rozbrečíte, že nemáte koho léčit. Hlavu mi furt strkáte na klín, že potřebujete pochovat, nikdo vás prej nemá rád, nikdo za vámi nechodí a jste tak sám a sám bez teplého bláznivého slova. Tomu se říká profesionální deformace, když nejsou pacienti, tak máte absťák jako prase.“
D – „Tak dobře, dobře, jak myslíte osobo. Tedy nashledanou zítra v devět.“
S – „Nashle, doktore, a nic ve zlým. Teď mi tak napadlo – zítra bude práce, lidi, růžově hned doktor vidí, i sestra je jako med, vlepil by jí pusu hned.“
D – „Heeezky, sestři, vy jste docela jako básník, někam to pište.“
S – „Dyť taky píšu, na internetu je nějakej Liter, tam je nás víc. Přijďte se kouknout, jeden si říká Aťan a píše bezvadný povídky i o cvokařích. To je počteníčko, éňo ňéňo.“
D – „Tak díky za tip, si ho určitě omrknu. A už běžte, je dávno padla a ani s tím srdíčkem se to nemá přehánět.“
—
S – „Už je pryč, doktore, dáte si tu kávičku?“
D – „Dám, zlato a dvojitou, s velkým panákem navrch. Tyhlety pošahaný bejvalý sestry, to je síla. V každým vidí jen pacienta, nebo toho svýho doktora. Prej to chytila od něj.
Mezi námi děvčaty, já bych jí to docela věřil.“
.