Panenská

Zamilovaná do nezamilované doby:
jo je ne neni?

čubík:
...Kuku...:))
...dát, či nedat, toť otázka...já říkám dát, ale napřed znát a ještě dlouho zrát...

zzlatý:
To je supertip... pěkné říkadlo, nechceš psát pro děti...hi...hi..hi

čubík:
...ahoj Zlatý...:))
...i trošku píšu, ale nemohl bych si moci dovolovat, mě tak dobře dělající...pikantnosti...;-)

Zamilovaná do nezamilované doby:
zrát jo.. tak to beru v tom případě.. pokračuj a ja te budu čist

čubík:
...tak jo, Kukačko, ale já ty zamilovaný moc neumím...porát mi tam lezou, nějaký nemravnostě...:D

Zamilovaná do nezamilované doby:
co nadělam... ale vis jak... pomalu... zacinam chapat.. ze to tak proste asi je.. vetsinou... ne ze by me to ne(z)klamalo ale...

čubík:
...hromádka hormonů jménem čubík – jojo...;-)

Aťan:
Čubík, já se teda obětuju v zájmu lidstva. Zamilovaná do nezamilované doby bude číst ty zamilované pasáže, a já odborně posoudím ty nemravnosti.

čubík:
...tak jo, řediteli...tomu se říká – dělba práce, či
.
Jednu báseň
řediteli
jinou zase
Kukačce
ona
milce rozechvělý
Ty
po témě
ve sračce.
.

Bíša:
Ty, dr. Čubíku, jsi při svých výzkumných cestách
našel pannu, to je rarita, nebo štěstí, kolk ji bylo,
Dvanáct?

čubík:
...vážený a horlivý badateli, Bíšo...i takové se najdou ženy, jež nenacházeje uspokojení v brzkém styku pohlavním, v půst své tělo odložiti ráčí, by vyzrálé, na loži manželském ho s potěchou převelikou, svému muži zákonitému na oltáři z peří, co oběť zápalnou se obětovaly...
...i tato děva, patnácte jar čítající, kteréž mládenci usilovně pod suknici se derou, nebránivše se láskám cudným, však rozvinutí své nedostatečné tělesnosti se obává, neb cítě v sobě zábran, přirozených duši nezkažené i rodičů svých ctě až na půdu, ve sklep povržení a zkažení života svého varuje se, co čistá duše ocasu pekelného...

Siorak:
Snad pravdu má kolego, protože v patnácti jí opravdu ještě nic neuteklo. Ani bych neřekl, že to nějakou vyjímkou jest.

Aťan:
Čubík, rozuměl jsem jen pekelnému ocasu, ale potom mi tvůj koment mladší dcera přeložila do češtiny.

Bíša:
Též jsem si to doplňoval ze slovníku staročeského...

Slávka:
Tož, na to mi vejška nestačí... ups... Jdu se vytahovat, třeba pochopím, bez mučení :*)

čubík:
...buďtež vítáni ti, kteříž svá slůvka trousí na stránkách skromných komentu mého; mluva má, tak přirozenou se mi jeví, až sny zdají se o vnadách bujných, mě, tak ctnému pokládateli slov vázaných v dům, kterýž obývati se mnou žínka má vysněná bude, pakli odolá svodům mužův, jež honosí se životem posaváde křepkým, však duše, jež ne tak citliva ku potřebám jemných žen; tu nastupujíc ku boji, jež gestem, zámlkou či pohledem všeříkajícím se vede, tu půda se mi v nohách pevní a já dávaje mládí sprostnému fleka, vítěznou trofej úsměvu jejího v očích svých šťasten třímám...
...čta textík svůj předešlý, chyby, důkaz to mysli mé roztěkané a lenivé jsem našel, s lítostí pak vida opomenutí takové, mnohou slzu jsem uronil a šnuptychlem jich setřa, sobě pohlavku imaginárního jsem si naděliti ráčil, neb přísností se k dokonalosti jen dosahuje, tak já, ač nejmenší mezi malými, přec zůstávati nemíním na místě jak shnilotina, kteráž tak nehybna, až přirosta k podloží svému, není v moci pak její pohnouti se, tak srosta, v pouhý humus organický obrátivše se, poesii, jež duši živí, v temnotu hloubek neprobádatelných se navždy smutna odebéře...
...PS – není mi s podivem, kterak muž, kterýž hodností ředitelskou v ústavu badatelském (jež skoumaje taje psýchy a orgánův tělesných ku prospěchu všeho lidstva)se pyšní, ocasem pekelným v myšlenkách, se zájmem převelikým a libostí se zabývá, nemohu jinak, než varovné sloveso v tomto mu na srdce jeho, zajisté dobro obsahující, klásti...

Lota:
...jó, je to holka jedna pitomá...pitomá...pitomá...

čubík:
...milená Loto, Tvé, veskrze emocionální vyjádření, vztahující se k činům, či spíše nečinům děvy této, dlící zatímně v květu mládí svého, plodem snáď je touhy stařenky po prožitcích těch toužící, jež naplňovaly kdys hruď, či též jiné části těla Tvého blahem, kteréž pocházejíc od mládence plného bouřlivých šťav, až do morku kostí Tvých pronikajíc blahem neskutečným, život štěstím a mužstvím Ti hustě naplnily...

Judita:
Tyhle Tvé komenty!!! Se prostě nelze nechechtat, pekelný čubíku!!!

čubík:
...potěšením převelikým je mi, když netoliko úsměv blažený, tak i řehotu nevázaného je mi slůvky svými vylouditi z hrdla Tvého; to radost má, že přispěv měrou skromnou ku zkrášlení Tvého bytí, jež i starostí všelikých přinášejíc, duši kruší; tu ušlapanou poněkud natřásaje, co hrstku minutek ulehčení tu přináším...