Království rýmů a šprýmů – kapitola dvacátá pátá
...................
» autor: čubík » archiv Básně / Balady, romance |
.
Tož, zahovořiv dlouze, sedíc u dubového stolu a pořádaje pokrmu chutného, jak jen pohanková kaše s medem a přehršlí plodů lesních i zahradních býti může, líčiv svých zážitkův, tu nejvděčnější naslouchačku, bylo mi slůvky potěšujícími ukájeti.
Mnohému, ani nechtíce uvěřiti, podivem, své krásné oči na vrch hlavy až vytáhnuvše, ku konci vyprávění mého, již vidno, že mysl její zaujata jest a tuze přemýšliva.
Škvíčerek již pozdní byl, když s přáním dobré noci, jsme se pro klíživá víčka, co železné rolety padající, do svých pokojův, kde modrobíle pruhovaných duchen a polštářův prachových, nás měkkce, ve své sluncem provoněné náruči uvítalo, znaveni odebrali.
Ráno pak
raníčko
mě posilněna vydatným spánkem
tuze
bylo milo
v potoce blízkém, ledovém
smočiti líčko
i veškerenstvo těla
a na zádech i bříšku je drbat, drbat a drbat
jak toužebně to chtěla
má kůže
smrtí provonělá.
Nic
už nestydě se
byvše nah
když v pohledu čistém
mladá žena
cudně se mi zadívala nad kolena
věda
že nepřekročen bude
tento práh.
Neb
ona též, jak přirozena byla
ku mně
v touze přistoupila.
Toto
jen stěží
k pochopení
těm
co vida ženu bez odění
ústa jim vráz chtíčem pění
a v žilách
probuzený do žádosti, mocný šém
si
mermo
serve kvítí do sytosti
i to
co čisto je
a věrno.
Tu s podivem, as milý čtenář podumá, proč vydávaje se v pokušení, ona žena i já, způsobem, tak všelikým tělesnostem nadbíhajícím, jsme nepokryti, událostem budoucím stavidla otevřeli.
Nadcházející slova, pak osvětlí snáď všeho, co skryto bylo doposaváde v zákoutí mysli mé a v vaší, hlodalo zvědavostí, co červík sladké jablíčko.
Nuž
veden silou, jíž jmenovati zbytečno je
já
přistoupiv
a v jedno s ní, se netělesně spoje
v jediném
Bytí
spočinouti nám bylo spolu..
ona
zbavena tím byvše všelikého bolu
náhle plna sil, co hory přenáší
i kouzla
jež
v život poetický unáší
co mocí zlého oblečeno bylo
smrti
v prozaickém rubáši.
Ano
to ona, Bublinka, příčinou je toho
že žena ta
směle vydati se ihned může
na blata
a svoboditi svého muže
i jiné
nešťastníky
to ona, kteráž nade všeckny líky
duše k básni uzdravuje
schopností ctným propůjčuje
a brání
všelikému svodu, pomýlení
ta
povždy ticha
rozdává se v neskončení
než
těm pouze
co nedusí je pýcha.
.
.
..
30.12.2007
Tož, zahovořiv dlouze, sedíc u dubového stolu a pořádaje pokrmu chutného, jak jen pohanková kaše s medem a přehršlí plodů lesních i zahradních býti může, líčiv svých zážitkův, tu nejvděčnější naslouchačku, bylo mi slůvky potěšujícími ukájeti.
Mnohému, ani nechtíce uvěřiti, podivem, své krásné oči na vrch hlavy až vytáhnuvše, ku konci vyprávění mého, již vidno, že mysl její zaujata jest a tuze přemýšliva.
Škvíčerek již pozdní byl, když s přáním dobré noci, jsme se pro klíživá víčka, co železné rolety padající, do svých pokojův, kde modrobíle pruhovaných duchen a polštářův prachových, nás měkkce, ve své sluncem provoněné náruči uvítalo, znaveni odebrali.
Ráno pak
raníčko
mě posilněna vydatným spánkem
tuze
bylo milo
v potoce blízkém, ledovém
smočiti líčko
i veškerenstvo těla
a na zádech i bříšku je drbat, drbat a drbat
jak toužebně to chtěla
má kůže
smrtí provonělá.
Nic
už nestydě se
byvše nah
když v pohledu čistém
mladá žena
cudně se mi zadívala nad kolena
věda
že nepřekročen bude
tento práh.
Neb
ona též, jak přirozena byla
ku mně
v touze přistoupila.
Toto
jen stěží
k pochopení
těm
co vida ženu bez odění
ústa jim vráz chtíčem pění
a v žilách
probuzený do žádosti, mocný šém
si
mermo
serve kvítí do sytosti
i to
co čisto je
a věrno.
Tu s podivem, as milý čtenář podumá, proč vydávaje se v pokušení, ona žena i já, způsobem, tak všelikým tělesnostem nadbíhajícím, jsme nepokryti, událostem budoucím stavidla otevřeli.
Nadcházející slova, pak osvětlí snáď všeho, co skryto bylo doposaváde v zákoutí mysli mé a v vaší, hlodalo zvědavostí, co červík sladké jablíčko.
Nuž
veden silou, jíž jmenovati zbytečno je
já
přistoupiv
a v jedno s ní, se netělesně spoje
v jediném
Bytí
spočinouti nám bylo spolu..
ona
zbavena tím byvše všelikého bolu
náhle plna sil, co hory přenáší
i kouzla
jež
v život poetický unáší
co mocí zlého oblečeno bylo
smrti
v prozaickém rubáši.
Ano
to ona, Bublinka, příčinou je toho
že žena ta
směle vydati se ihned může
na blata
a svoboditi svého muže
i jiné
nešťastníky
to ona, kteráž nade všeckny líky
duše k básni uzdravuje
schopností ctným propůjčuje
a brání
všelikému svodu, pomýlení
ta
povždy ticha
rozdává se v neskončení
než
těm pouze
co nedusí je pýcha.
.
.
..
30.12.2007
» 30.12.2007
» komentářů: 14
» 30.12.2007 - 11:07
Žqáry:
...nádhera...
...nádhera...
» 30.12.2007 - 11:08
čubík:
...díky...
...díky...
» 30.12.2007 - 12:30
Dračičák:
Krásná čeština, tedy mimo jiné
Krásná čeština, tedy mimo jiné
» 30.12.2007 - 12:33
Lota:
co pomíjivé – zde
v skutek se mění;
co popsat není lze,
jsoucnem tu již;
za věčným ženstvím jsme
neseni výš. /J.W. Goethe, Faust/ čubí...napsal jsi to do srdce...konceroční lásky uznání ženy?
co pomíjivé – zde
v skutek se mění;
co popsat není lze,
jsoucnem tu již;
za věčným ženstvím jsme
neseni výš. /J.W. Goethe, Faust/ čubí...napsal jsi to do srdce...konceroční lásky uznání ženy?
» 30.12.2007 - 14:00
čubík:
...Tvá slova, Dračičáku, polahodila mé psýše, než nahlédaje okem kritickým na řádky, kteréž z pod mého péra vyplynuly, mnohé jest se mi dále učiti a čísti literatury v jazyce tomto, bych sám s sebou spokojen( byť jen krátce, než poznovu bádaje a k dokonalosti piluje svých textův) v křeslo usednouti mohl s myšlenkou – tak zcela nepovedené dítko, zdá se mi, to vpravdě není...
...Tvá slova, Dračičáku, polahodila mé psýše, než nahlédaje okem kritickým na řádky, kteréž z pod mého péra vyplynuly, mnohé jest se mi dále učiti a čísti literatury v jazyce tomto, bych sám s sebou spokojen( byť jen krátce, než poznovu bádaje a k dokonalosti piluje svých textův) v křeslo usednouti mohl s myšlenkou – tak zcela nepovedené dítko, zdá se mi, to vpravdě není...
» 30.12.2007 - 14:13
čubík:
...zdravím Tě Loto, ženo...:))
...tak jest...skromný to můj příspěvek, na věčné téma: žena-láska-krása, jedno jsou...a to mnohé ještě opomíjím...
...zdravím Tě Loto, ženo...:))
...tak jest...skromný to můj příspěvek, na věčné téma: žena-láska-krása, jedno jsou...a to mnohé ještě opomíjím...
» 30.12.2007 - 14:28
Slávka:
Joj, Čubí, ta JE! :*)
Joj, Čubí, ta JE! :*)
» 30.12.2007 - 16:51
čubík:
...ahojky Slávko...:))
...jak jsem ji dneska dopsal, tak zaleh a usnul...další díly vidím, jako odlehčenější a snad i více šprýmovnější...kostřičku už mám...
...ahojky Slávko...:))
...jak jsem ji dneska dopsal, tak zaleh a usnul...další díly vidím, jako odlehčenější a snad i více šprýmovnější...kostřičku už mám...
» 30.12.2007 - 17:55
Slávka:
Tož, v práci v šest! Chi :*), držím ukazováčky, pá *
Tož, v práci v šest! Chi :*), držím ukazováčky, pá *
» 30.12.2007 - 19:21
čubík:
...díky za ukazováčky, Slávko, neb těmi ťukám písmenka...:))
...zatím mám hlávku, jak pátrací balón, ale na noc asi podlehnu pokušení a něco si písnu...aspoň malinkatý počinek...
...díky za ukazováčky, Slávko, neb těmi ťukám písmenka...:))
...zatím mám hlávku, jak pátrací balón, ale na noc asi podlehnu pokušení a něco si písnu...aspoň malinkatý počinek...
» 30.12.2007 - 22:56
isisleo:
))..zítra je svátek bublinek ))
))..zítra je svátek bublinek ))
» 30.12.2007 - 23:01
čubík:
...ahoj Isi...:))
...já toho moc nenabublám, ani zítra, ale až mi vyjde knížka o sexu, tak si dáme...;-)
...ahoj Isi...:))
...já toho moc nenabublám, ani zítra, ale až mi vyjde knížka o sexu, tak si dáme...;-)
» 02.01.2008 - 14:24
Aťan:
Početl jsem si, až se mně škorně klepaly.
Početl jsem si, až se mně škorně klepaly.
» 02.01.2008 - 18:27
čubík:
...a což teprv v příštích kapitolkách, Aťane...přijde na Tě řeč a na...no, nechci to předem prozrazovat, ale docela jsem se při vymejšlení zápletky poveselil...:-))
...a což teprv v příštích kapitolkách, Aťane...přijde na Tě řeč a na...no, nechci to předem prozrazovat, ale docela jsem se při vymejšlení zápletky poveselil...:-))