Království rýmů a šprýmů – kapitola dvacátá šestá
...se sestřičkou v duze rozloučení...povozným obchodníkem Kosmou setkání...vyprávění též o Vobližníku a jeho svobození pánem z Aťě...
» autor: čubík » archiv Básně / Balady, romance |
.
Ach, jak tklivé bylo pro nás rozloučení s milou mou sestřičkou; neb spojeni byvše duchem, navždy tak jsme zůstali v bytosti jedné, příbuzné, co bratr a sestra.
Radost nevypověditelná v nás se rozhostila, když spojením, jež pouze v bělostkvoucí čistotě myšlének i těla lze dosíci, naše mysl stala se jednou a též i sil tělesných v nás přibylo, neb, cokoli teď jednomu se stane, v chvíli tu, spojenec duchovní posilou přispěje mu, ač vzdálen, za kolikery hory i řeky.
Než
rozloučení
nám nutno jesti
dvé cest se vine
různých
dále
my ožíváme ku bolesti
i smíchu
jež chce sudy válet
tak
smutek
radost
v jednom klubku
v hlavě, srdci i v žaludku..
motá se a hněte rysy
neb
do vínku
nám kdysi dána
Bublinka
co druhá máma.
Tu
utrha se všemu chtění
dav
poslední políbení
hodiv mošnu přeze plec
přes louky
a na kopec..
tak
rázné
od snu vykročení
sestřičku
mi v přelud mění.
Jak zprvu řečeno, pocitů dvé protivných, avšak tolik příbuzných háralo mohutně mým nitrem, až kráčeje bystře zdéli tří hodin, svou mysl, jsem opět vyrovnanu shledal a tak pískati mi bylo ódu na radost, kterážto tak povznášející jest, že jasem jejím, chmury zaplašeny, oddával jsem se blahu z volnosti a slunka, teple se v kraj usmívajícímu.
Tu usednuv v pozdním, mráčky ozdobeném odpoledni na mez, pořádaje zbytečku povidelných buchet, na cestu mi v uzlíčku věnovaných, bylo mi zaslechnouti jakýs rachot, s rozvahou mudrce se cestou blížící.
Povoz to, kterýž všeliké zboží krajem rozvážeje, naložen byl vrchovatě; ten dvé statných koňů rozvážným krokem, bez pobízení všelikého, ku kýženému cíli v dál najisto směřovalo.
A kdeže onen kočí jest
jež
povždy v záď mohutnou koním hledí
kdeže
sobě sedí..
hej
pane
táži se
zda ochoten jste
popovézti údy mé uondané?
Tu, rozhrna plachtoví, kterýmž útroby vozu zakryty byly, zjevil se očím mým kosmatý chlapík, jenž černou hřívou bující na místech všelikých, pochlubiti se mohl.
Protřa si očí, kteréž opatřeny obočím, jenž dvé houštinám podobno bylo, svůj zrak pichlavý, nicméně vlídnosti jisté nepostrádající na mne upřa, takto skřípavým hlasem promluvil:
Ha
pocestný
jda nečekán
neznám
stopem, mne oslovil
a ze sna tím probudil
nebylo mu asi vhod
že daleký
je do města chod.
Než naskoč si
chlape
a nedej nic na má příkrá slova
mé hrdlo
v poušť je vysušené
a na karbid mi kape.
Jsou hice
dnes
i včera byly
a budou, zas a znova..
mé hrdlo touží po svlažení
v šenku chladném
a údy
po koupeli
i
v tůni kypré ženy.
Neváhaje, s radostí vyhoupna se v vůz ten, záhy byl jsem polapen v zvědavé síti muže, jež brázdě v osamění korábem svým kolébavým cesty tyto, po novinkách z krajů, kdež bylo mi procházeti, doptával se nedočkav.
Všeliké putování své mu cestou vylíčiv, o lesním děsu jménem Vobližník a mém setkání s ním, když řeč jsem pohnut dal, tu vskočil mi, v ni, slovem:
A víš
šťastlivý ty muži
jež proklouzls oděn a se zdravou kůží
děsu
že úkolu, jeho svobození
chopil se muž
kterémuž, tu v širé dáli rovno není?
Kdo jest to, muži dobrý a více mne nenapínej, vždyť to úkol pro rytíře vpravdě bájného a snáď i sám Artuš, svá kolena by krotiti musil, když všed v les, děs v týl, by mu hles.
Ptáš se
kdo rek ten, co bez bázně a hany
byl
již sedmkráte oblízaný?
To
Pán z tvrze – Ať
dle ní
též Vlasta Aťan zvaný.
.
.
..
8.1.2008
Ach, jak tklivé bylo pro nás rozloučení s milou mou sestřičkou; neb spojeni byvše duchem, navždy tak jsme zůstali v bytosti jedné, příbuzné, co bratr a sestra.
Radost nevypověditelná v nás se rozhostila, když spojením, jež pouze v bělostkvoucí čistotě myšlének i těla lze dosíci, naše mysl stala se jednou a též i sil tělesných v nás přibylo, neb, cokoli teď jednomu se stane, v chvíli tu, spojenec duchovní posilou přispěje mu, ač vzdálen, za kolikery hory i řeky.
Než
rozloučení
nám nutno jesti
dvé cest se vine
různých
dále
my ožíváme ku bolesti
i smíchu
jež chce sudy válet
tak
smutek
radost
v jednom klubku
v hlavě, srdci i v žaludku..
motá se a hněte rysy
neb
do vínku
nám kdysi dána
Bublinka
co druhá máma.
Tu
utrha se všemu chtění
dav
poslední políbení
hodiv mošnu přeze plec
přes louky
a na kopec..
tak
rázné
od snu vykročení
sestřičku
mi v přelud mění.
Jak zprvu řečeno, pocitů dvé protivných, avšak tolik příbuzných háralo mohutně mým nitrem, až kráčeje bystře zdéli tří hodin, svou mysl, jsem opět vyrovnanu shledal a tak pískati mi bylo ódu na radost, kterážto tak povznášející jest, že jasem jejím, chmury zaplašeny, oddával jsem se blahu z volnosti a slunka, teple se v kraj usmívajícímu.
Tu usednuv v pozdním, mráčky ozdobeném odpoledni na mez, pořádaje zbytečku povidelných buchet, na cestu mi v uzlíčku věnovaných, bylo mi zaslechnouti jakýs rachot, s rozvahou mudrce se cestou blížící.
Povoz to, kterýž všeliké zboží krajem rozvážeje, naložen byl vrchovatě; ten dvé statných koňů rozvážným krokem, bez pobízení všelikého, ku kýženému cíli v dál najisto směřovalo.
A kdeže onen kočí jest
jež
povždy v záď mohutnou koním hledí
kdeže
sobě sedí..
hej
pane
táži se
zda ochoten jste
popovézti údy mé uondané?
Tu, rozhrna plachtoví, kterýmž útroby vozu zakryty byly, zjevil se očím mým kosmatý chlapík, jenž černou hřívou bující na místech všelikých, pochlubiti se mohl.
Protřa si očí, kteréž opatřeny obočím, jenž dvé houštinám podobno bylo, svůj zrak pichlavý, nicméně vlídnosti jisté nepostrádající na mne upřa, takto skřípavým hlasem promluvil:
Ha
pocestný
jda nečekán
neznám
stopem, mne oslovil
a ze sna tím probudil
nebylo mu asi vhod
že daleký
je do města chod.
Než naskoč si
chlape
a nedej nic na má příkrá slova
mé hrdlo
v poušť je vysušené
a na karbid mi kape.
Jsou hice
dnes
i včera byly
a budou, zas a znova..
mé hrdlo touží po svlažení
v šenku chladném
a údy
po koupeli
i
v tůni kypré ženy.
Neváhaje, s radostí vyhoupna se v vůz ten, záhy byl jsem polapen v zvědavé síti muže, jež brázdě v osamění korábem svým kolébavým cesty tyto, po novinkách z krajů, kdež bylo mi procházeti, doptával se nedočkav.
Všeliké putování své mu cestou vylíčiv, o lesním děsu jménem Vobližník a mém setkání s ním, když řeč jsem pohnut dal, tu vskočil mi, v ni, slovem:
A víš
šťastlivý ty muži
jež proklouzls oděn a se zdravou kůží
děsu
že úkolu, jeho svobození
chopil se muž
kterémuž, tu v širé dáli rovno není?
Kdo jest to, muži dobrý a více mne nenapínej, vždyť to úkol pro rytíře vpravdě bájného a snáď i sám Artuš, svá kolena by krotiti musil, když všed v les, děs v týl, by mu hles.
Ptáš se
kdo rek ten, co bez bázně a hany
byl
již sedmkráte oblízaný?
To
Pán z tvrze – Ať
dle ní
též Vlasta Aťan zvaný.
.
.
..
8.1.2008
» 08.01.2008
» komentářů: 10
» 08.01.2008 - 23:40
...nádherná pohádka...teď ale nevím, jestli toho A´tana mám litovat nebo mu to přát )))
» 08.01.2008 - 23:48
čubík:
...ahoj Voděnko...:))
...to víš, když má být člověk hrdinou, tak musí něco vydržet...;-)
... mám pro něj ještě pár lahůdek, ale ty nebudu předem prozrazovat...pěkně si ho vychutnám...:-D
...ahoj Voděnko...:))
...to víš, když má být člověk hrdinou, tak musí něco vydržet...;-)
... mám pro něj ještě pár lahůdek, ale ty nebudu předem prozrazovat...pěkně si ho vychutnám...:-D
» 08.01.2008 - 23:54
...no vono být sedmkráte voblízanej...musí stát za to, proto je asi teď tak málo vidět...dává se z toho dohromady
» 09.01.2008 - 00:40
čubík:
...no, teprve až po jeho desátém oblízání a nakopnutí, bude Vobližník zbaven kletby...takže si ještě pěkně užije...:-D
...ale bude za hrdinu a obohacen i o mnohé požitky, jenž nebudu zatím prozrazovat...v příští kapitole se mnohé osvětlí, co k jeho heroickému úsilí se víže...:-))
...no, teprve až po jeho desátém oblízání a nakopnutí, bude Vobližník zbaven kletby...takže si ještě pěkně užije...:-D
...ale bude za hrdinu a obohacen i o mnohé požitky, jenž nebudu zatím prozrazovat...v příští kapitole se mnohé osvětlí, co k jeho heroickému úsilí se víže...:-))
» 09.01.2008 - 08:01
Aťan:
Už tě někdo za živa škrtil? Chtěl jsem zůstat v anonymitě, aby si na má vnoučata neukazovali prstem. Ale musím po pravdě říci, že ve tvé osobité češtině si pochutnávám, jako „pořádaje zbytečku povidelných buchet“.
Už tě někdo za živa škrtil? Chtěl jsem zůstat v anonymitě, aby si na má vnoučata neukazovali prstem. Ale musím po pravdě říci, že ve tvé osobité češtině si pochutnávám, jako „pořádaje zbytečku povidelných buchet“.
» 09.01.2008 - 10:34
isisleo:
))..dnes Ti patří dík..pěkně mě rozesmála..
..to ten ..karbit..a ten báječný kočí..co kouká do....
.....chichi..
))..dnes Ti patří dík..pěkně mě rozesmála..
..to ten ..karbit..a ten báječný kočí..co kouká do....
.....chichi..
» 09.01.2008 - 16:03
čubík:
...zdar a sílu, Aťane...:-))
...přiznám se, že na tuto kapitolku jsem se doopravdy těšil...teď se všechno bude odvíjet v poněkud lehčím tónu a snad se mi to bude i lépěji psát...
...pravda, trošku jsem Tě ve své sáze provětral, ale to není nic proti tomu, co ještě přijde...;-)
...až dopíšu tuhle pohádku do určitého zlomového bodu, (tak čtyři-pět dílů), budu jí připravovat pro vydání v internetové knihovničce...tam si jí bude moci kdokoli koupit, tak Tvá sláva v svět bude rozšířena a jmého Tvé od úst k ústům podáváno s úctou bude...:-D
...zdar a sílu, Aťane...:-))
...přiznám se, že na tuto kapitolku jsem se doopravdy těšil...teď se všechno bude odvíjet v poněkud lehčím tónu a snad se mi to bude i lépěji psát...
...pravda, trošku jsem Tě ve své sáze provětral, ale to není nic proti tomu, co ještě přijde...;-)
...až dopíšu tuhle pohádku do určitého zlomového bodu, (tak čtyři-pět dílů), budu jí připravovat pro vydání v internetové knihovničce...tam si jí bude moci kdokoli koupit, tak Tvá sláva v svět bude rozšířena a jmého Tvé od úst k ústům podáváno s úctou bude...:-D
» 09.01.2008 - 16:05
čubík:
...ahojky Isi...:))
...teď budu psáti, na poněkud veselejší notu...a snad i trocha lechtivější...;-)
...ahojky Isi...:))
...teď budu psáti, na poněkud veselejší notu...a snad i trocha lechtivější...;-)
» 09.01.2008 - 23:07
MalaIzis:
bez bázně a hany? Nemělo být jany?
bez bázně a hany? Nemělo být jany?
» 09.01.2008 - 23:51
čubík:
...Jany se Aťan nezbaví...ani v pohádce...:)
...Jany se Aťan nezbaví...ani v pohádce...:)
Předchozí: Snít, či nesnít? | Následující: Neví