Tak

Bíša:
Nikdy jsem se za ničím nepachtil, je to snaha marná...

čubík:
...je vidět, že jsi rozumný člověk, Bíšo...alespoň v tomto směru...:)

Aťan:
Někdy pachtění, když tě baví, není na škodu. Kupříkladu já jsem si upachtil tři dcery. Mohlo to dopadnout i hůř. Viděl jsi Vetřelec 1.? (Mimochodem – tahle tvoje věcička je móóóóc povedená.)

čubík:
...díky za uznání, upachtěný Aťane...:-))
...tak toho vetřelce, jsem viděl vyjímečně v kině a bylo to nějak, těsně po revoluci...od tý doby jsem už v kinďobinďu nebyl...
...dobře mě to tehdy rozebralo, tfujtajksl..

Lorraine:
V životě děláme spoustu skopičin, bohužel tahle mezi ně taky patří...napsal jsi to naprosto skvěle!!! Už to jede na tisk a bude to na viditelném místě

čubík:
...ahojky Lorraine...:))
...zrovna teď jsem čet v příloze Lidovek, že někteří úspěšní lidé, odcházejí od bezva nakopnuté kariéry...a jdou třeba do útulku, starat se o opuštěný zvířata a to je naplňuje a jsou tam šťastní...tahle věčná honba za úspěchem, kariérou, krásnou hmotou...to v nás ničí člověčinu...a člověky to semílá a semílá...ale hodně je těch, kteří se nedaj a jsou sví...i za cenu, že mnohé z „nezbytností“ oželí...