Ne

.
Kdysi
topol urostlý
dnes
bez domova, špína
své chyby si zavinil
však
jen jeho je vina?
Neuměl se bránit
jedu
soudit, s tou co miloval
já to taky nedovedu
a tak
radši, od žen dál..
než
vraťme se k němu, co probouzí se
rosou
v papundeklu, v parku
opíchaný kosou
bez ženy a tepla, bez knih na poličce
záchodu, co splachuje
bez nádobí
v myčce..

tu
dotek
s vůní Givenchy
a hlas, co anděl z ráje:
ke mně pojďte
prosím
pane
k ženě, která zraje
ráno je a třeba sprchy, vyčistit si zuby
žínky, která škrábe, ssaje
vždyť
ten „život“ vás zhubí..
já
se o vás budu starat, vy budete mým mužem
můžete i pracovat
a hledat štěstí
u žen
vaše ano, stačí
pouze
a já šťastna budu
toužím, po svém naplnění
osít
prázdnou půdu..

on
jen tiše, těsno v krku
zašeptal:
ne, dámo
pro mě jsou, jen jedny oči
co kdys
mě měly rády..
a své, plné bolu
slzí
obrátil se zády.
-
na slova – topol rosa
.
..
6.4.2008