Desatero očima agnostika IV.

„Cti svého otce a svou matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“
„Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys dlouho byl živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“
„Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.“

Velmi moudré pravidlo. Není v tom nic nelogického a to ani z pozemské logiky. Všimněme si onoho „abys byl dlouho živ na zemi“. Jasně, skoro každý se stává otcem nebo matkou a každý stárne. V dobách kdy nebyly důchody, staraly se o přestárlé lidi jejich děti. Takže z osobního hlediska jasná motivace. „Jak se chováš ty ke svým rodičům, tak se budou tvé děti chovat k tobě.“ Tohle by lidi neměli zapomínat ani dnes, z tohoto hlediska je omezení státních důchodů krokem k lepšímu. U nás v „ateistickém“ Česku díky existenci důchodů podporují začasté spíše staří rodiče děti, než naopak. Vypadá to, že se to bude muset změnit.

Ale jsou tu další logické konsekvence. Kdo si toto uvědomoval, chápal, že je potřeba vůbec nějaké děti mít, čím více, tím lépe. A také to podle toho vypadalo, porodnost byla vysoká i bez Husákových podpor. Ona v té době byla také vysoká úmrtnost i ta dětská.

Tak nějak nevím, co si počne dnešní generace bezdětných třicátníků, kteří navíc přemluvili bábu, aby zvolila ty, co jim seberou skoro celý důchod. Až jim bude šedesát nebo sedmdesát. K tomu to totiž spěje a ty fondy to asi nezachrání, pokud vůbec nezkrachují. Příjde účet za bezstarostné mládí. Asi je čas uvědomit si, že plavou na sociálním systému připomínajícím Titanic.

Navíc, pokud rodičům sníží důchody, bude to mít několik následků. Příjdou o jejich aktuální pomoc, většina rodičů nebude mít z čeho. Patrně budou rodiče nuceni prodat i rodinný majetek, tedy dům nebo byt, pokud se ocitnou ve finanční tísni. Ten by jejich dětem jako dědictví jistě bodl. Třeba by jim to pomohlo splatit před vlastním důchodem hypotéky.

Jak to tak vidím, je to mladým fuk a nezazlívám jim to. Nemyslí do budoucnosti tak daleko. Většina s úsměvem řekne, že se důchodu nedožijí. Ha, ha. Ale věřící tu mají pravidlo, které je moudřejší, než to jejich mládí. I když to možná takto materialisticky jako já nechápou, snaží se je dodržovat a v budoucnu se jim to vrátí vice, než jen dobrým pocitem a čistým svědomím.

Ekonomických důvodů je ale daleko více. Rodiče, kteří mají 40 – 50 let, když jejich děti začínají pracovat, už něco narozdíl od nich o životě přirozeně něco vědí. Mohou v mnohém poradit a pomoci. Při výběru povolání, konkrétního zaměstnání, nutí obvykle (moudře) děti k získání kvalifikace a studiu. Děti, které poslechnou jsou na tom později podstatně líp a projdou svým startem do života s menšími a levnějšími karamboly. Je snadné zničit si život hloupostí hned na začátku.

Prostě – před moudrostí tohoto pravidla se skláním v obdivu. Ctěte otce svého a matku svou!