Království rýmů a šprýmů – kapitola třicátá druhá

.
Nutno je mi uvésti, že psav tvrdého ý v slově – výla, nechybil jsem, jak mnohými obmýšleno by býti mohlo. Tímto, chtěl jsem jen více přiblížiti, nově nabytou podstatu psychopatčiny výlí bytnosti.
Jak milý čtenář-ka dále sezná, není tato výla, tou éterickou, tichou bytostí, jenž z pohádek mnohých nám v mysli ukotvena.
Zde, setkáváme se s dívkou, která nechtě spocívajíc nadměrnou porci hub lesních, omamných, v jinak chutné smaženici; rozumu zdravého pozbyla, nabyvše jiného, takořka psychopaticky veselého.
Od chvíle té, všemu kol se nezadržitelně smála hlasem silným tak, až ušních bubínků bylo lidem sobě neprodleně ošetřovati; před tím ovšem, spasivše sluchových orgánů svých, od škod nenapravitelných, úprkem, do vzdálenosti víc než dostatečné.

Ííí
apa apa ííí
papa rapa ododó
edududu rododó
apa apa ííí.

Óóó
gamba jamba óóó
uga uga jágaga
garara fafaga
gamba jamba óóó.

Takto i nápodobně, se dívka ta, rozumu zdravého prostá, chechtovala; a nejen ona. Jakoby stiženi, jakýmsi prapodivným nakažlivým virem, všichni, kteříž vyskytovali se kol ní, v déli třiceti kroků, počali se nezadržitelně chechtovati s ní.
Tímto se stalo, že poznenáhlu celá ves (jež zvědava, seběhla se ruče), kdež ona dívka, s rodiči svými domov měla, chechtováním veškerá byla pohlcena.

Do rytmu si plácajíce
chutě
dlaň o dlaně
rozháněje chechty rmutě
a s podivem -
veršovaně
křepčili tu jako diví
rozvaha, šla bokem
mladí
staří
zdraví
křiví
všichni s jarým okem.

Nebylo jim ustanouti, než padna vychechtáním
ze rtů chrkot dere se jim
v hrdle osipáni.

To vidouce psychopatka
dala vsi své -
vale
objala ji lesu náruč
i skřeky
náhle žalé.

A tak v lesích, slýchána jest
veselost
jež mrazí
jí vzdalte se kroků třicet
než smích se vám
sám
v hrdlo vrazí.

Smutný ten příběh, smíchováním stižené to dívky, nemá však jen stranu odvrácenou; neb jsouť na světě i lidé, kteří schopnosti smát se nemajíce, počali navštěvovati výlí chaloupku, hluboko v lesích na mýtince ukrytou; by život jich byl naplněn, zvuky veselosti, jichž tak krutě se jim nedostávalo.

A uchýlivši svého bolu do chaloupky výlí
v ústrety jim výla kvílí
a jich smích náhle sílí
vstupujíce
juž chytají se v rozhlaholu
za jícen
i boky
tančí, křepčí prosti bolu
znaje náhle
smíchu noty.
.
.
..
3.8.2008