Rozhodnutí ...

j@newe:
Hezky to napsala …

no:
Hele a nechtěla by Monča být Mončou sama za sebe?...máš vůbec povolení? ji pozdravuj...ať sem vleze...mezi tu pakáž )) takhle ji nemůžeš dát stovku :-p KOM...ochrana proti robotům a jasná výzva pro Monču

HarryHH:
Moji drazí přátelé
... s Vámi sdílim ... mimo některé mé pocity, také střípky z komunikace s mou skvělou ženskou, ... žabkou, ..dítětem, ...koníkem, .. včelkou, .. spratkem z ulice, ....
... prostě tou co mám rád !
Byla to právě ona co mi otevřela své srdce přes své drsně opravdové verše a probudila ve mě nutkání básní a příměrem odpovědět ...
Nemám tu odvahu Pavla G.P a Levandule, a také Monča není moc nakloněna exhibování privátních zón ...
přesto si myslím že ta věčná víra že to co jsme čítávali v románech můžeme prožít ....
... je třeba šířit .. A tak občas o nás , jako dvojce ... co patří k sobě uslyšíte.
Jen mi připadá nefér když věty a myšlenky směřované ke mě od Moniky připisujete na můj vrub. Protože sama nechce publikovat tak budu opatřovat jejím virtualnim signem. / autor © MončaElča
Jindra

Petr Miroslav:
No, je to vážně dle mého gusta.
Pokud jí baví psaní, měla by tu být sama za sebe.
Miluji tě Jindro.:-)))

no:
No a teď už v tom bude mít Jaruš konečně jasno ))!

no:
Jindro, je mi to líto, ale já tě nemiluji Mám tě jen ráda...stačí ?

Levandule:
Harry, souhlasím s ostatními – Monča by tu měla být sama za sebe... to přece nevadí, že píše jen občas. Mimochodem – píše dobře a koukej jí to vyřídit, a trochu ji popostrč, ať už je tady konečně sama za sebe. Nemyslím si, že bychom s Pavlem byli nějak odvážní nebo zde chtěli exhibovat... ale oba cítíme... ne, nebudu psát za Pavla, ať si to řekne sám za sebe. Já za sebe říkám, že cítím potřebu o lásce mluvit a psát, protože je jí na světě pořád méně než si přeji. Považuji za zázrak, že ke mně přišla právě ta z červené knihovny, o které jsme si vždycky mysleli, že je jen výplodem autora. Když ke mně přišla, tak jsem pochopila, že fakt existuje, a že se za ni nebudu stydět a bát se o ní a psát o ní... Příliš málo lidí v ni věří... A protože jste další dvojice, která může dokázat její existenci, prosím, pojďte o ní psát... Myslím si, že když lidé umí dát kus sebe ostatním, dostává se mu minimálně totéž zpátky... vzájemné otevření se se mění v nenahraditelný lidský dárek, který se každým předáním množí... zataháním jediného vlákénka ucítí každou kapičku lásky celý systém pavučiny... a o tom, myslím, život lidí je... jsem ráda člověkem

G.P.:
Jindřichu! Měl bys to aspoň zkusit. Já píšu o dost déle, než Levandulka (jsem starší) a přesto se podařilo – je tady a píše – nu, myslím, že dobře. Dokonce se mi podařilo jí „vyhecovat“ k tak nevídanému a neslýchanému výkonu, že mne svými verši doprovodila při mém zpívání. Sice se jí klepou kolena ještě dnes, ale byla tam a četla se. O úspěchu není potřeba polemizovat...měla ho. V dnešní době falše a přetvářky bychom asi ty záblesky upřímnosti a lásky měli vyhledávat a hýčkat – ne se za ni „stydět“ a skrývat jí před světem. To je můj vzkaz vám oběma...
Pavel

WhiteSkull:
...vše bylo řečeno ...
...skvělé dílko ...

Marcella:
... mlčky sedím a civím ...