Dotykem rukou přenesený kód ...

Smála se a byla sladce povídavá,
tak první otázka zůstala nevyřčená.
Za smíchem ale slova skryta řvala,
v bezedném moři smutků utopená...

Dotykem rukou přenesený kód
ten otevřel nám skryté zámky,
neřešili jsme jestli je to vhod,
když k zemi padly poslední kusy látky.

V místnosti bez oken, v temnu mé kanceláře,
já přišel k tobě jak tvůj kluk,
... ... i otec beze jména,
a tam kde nikdy nepronikla slunce záře,
ty byla jsi tu se mnou ve své kráse,
má dcera, .. a také moje žena.

V návratu spojení touhou tažných ptáku
po milování doma bez zábran,
jak malomocných slzy, když touží po zázraku,
... pak naše slova odtékala z neléčených ran.