Štěpy .... našeho života ...

.

Sépie noci vypustila mrak,
a ze zaprášených koutů
se zvedá bahno k měsíční hladině.

Sediment myšlenek, mrtvá vinná sedlina
kde dávno již bouřlivé kvašení...
................... ... ... ... ... ... .... ustalo ...

Vzpomínky na prapůvod,
ve výhoncích révy
a jejich cestě za sluncem ....

Pažemi v drátěných stěnách, dnes jako tehdy
znovu vyrážíme z ukřižovaných hlav,
a hrozny jako prsy obtěžkaných matek se nalévají nadějí.

Vždyť přece se tehdy říkalo, že by to měl být skvělý ročník …

Tak sakra, … kam se poděly ty naše štěpy ….

*