Volové ... ....

.

Za úplňku na břehu Jihočeského rybníka Svět
jsme seděli a šroubovali věty do vývrtek,
kterými jsme pak otevírali lahve s jablečným vínem
a stejně lehce jsme otevírali problémy světa …
… a zvraceli nestravitelné …

Komáři pak neméně dychtivě sáli naši osmnáctiletou krev,
a zřejmě prosycena alkoholem jim chutnala daleko víc,
než ta okolní kravská, protože jejich bzukot
nabýval intenzity sirén protivzdušné obrany.

Velkými slovy stvrzené
přísahy spojenectví byly vysloveny,
a my jsme pod hvězdami usínali
abychom v průsečíku mládí
se po prázdninách rozešli
do čtyř světových stran
…. navždy …

Víme pořád o sobě,
a i když jsme se již nikdy takto nesešli,
pořád stojíme na břehu rybníka Svět,
jen každý z jiné strany, a každý sám ….
… a slyšíme ten slabý bzukot …

Sakra, …. škoda že je to pryč …
a nová generace komárů
již asi nikdy nepřijde na chuť
té naší krvi …. volské ….

*