Mončině Dědovi ....

.

V cedníku řas jsem napůl utopený
semínka prachu, zlaté kapradí
Sedm obručí Kostěji nesmrtelný
postupně praská,
... ... zbývá poslední ...

Naříkáš sobě převozníku
u vesel sedět, muset veslovat
v pohřebních šatech jedeš na muziku
v lodi bez práva ... na návrat ...

Proč jenom neporadí Bůh
jak naplnit jde prasklý džbán,
On z pole země znal jen pluh,
... a přece bude pomazán ...

Práh věčnosti ho nezastaví,
... v posledním naddechnutí,
a kdo ví co by za to dal,
... za malou chvilku, ...
... ... chvilku k ohlédnutí, ...
... ... ... .... než odejde, ... a půjde dál ...

*

—————————————————-

***- ....

Mončině dědovi co umírá na rakovinu v špitálu v Ústí

*