A nezaprší, ... a nezaprší ...

.

Snad někdy zaprší
z toho nachcanýho mraku,
který by jen blázen mohl považovat
za štěstí co prší shůry

Kdy se zamračilo
již nikdo z nás neví
a asi to ani není důležité,
jen ten pocit neodkladné bouřky
co je přímo hmatatelný
deptá naše jistoty
domácích hovniválů …

Je až kupodivu že Hovniválové
jako každý brouci
maj´křídla,
i když jsem je nikdy
neviděl létat

Možná to i uměli
... kdysi,
když byli velmi mladí

jenže dnes, ...
jen valí kuličku,
... a bojí se bouřek ...

... ... ... ... tak jako my ...

*-

—————————————————-

Comment k JirkaSovu .... “ Připochcaná duha “

*