Být rohlíkem

Tacca:
..hmm..ztvrdnout..nastrouhat..použít jako trojobal..usmažit..sníst..to není dobré..tak buď jaký jsi..

čubík:
...sám rohlík se nenastrouhá...něčí ruka třeba...

Tacca:
..ano..pravdu máš..rohlík neztvrdne pokud je zabalen..ale po čase použitelnost jeho vyloučena..plísní obalen..
přirovnání k rohlíku nezdá se mi dobré..

čubík:
...rohlík li zabalen, ku světu neprodyšně...tvrdnena kámen, a plesniví...
...též plesniví i kamení duše člověka, když ruky není, jež by pečovala...

Tacca:
..dobře..rohlík má trvanlivost danou..duše ne..ta je-napíšu věčná-ale víš-jsem nevěřící-neb nezaložená ve víru..i když v hloubku duše věřím..člověk věřící sám v sebe..je vlastně věčný..a rohlík je poživatina vytvořená ke spotřebě..k ukojení něčeho jako hlad..duše se nedá srovnat..

čubík:
...člověk, sám o sebe se opírající, u víře, že jen on jest ten, v kterého věřiti jest vhodno člověku vpravdě svobodnému...jest podoben tomu, kdož z hloubi prostoru, sám sebe za vlasy vytáhnouti chce se...

Tacca:
..a to mu neomezenou sílu dávná..kterou od ostatních nemá..spíše se povznášíme ve vlastních myšlenkách..je tu tak silného člověka na zemi aby sám sobě byl oporou a ještě druhým sílu dával..to už snad nadlidský výkon jest..nebo v mýtech o nad...se máme utápět?..tu přec tvrdá realita jednoho vždy člověka..který sám se sebou práci má..pokud v sobě dostatečně zahloubá..a i tak..co jsme?..kolik lidí jen třebas tady u nás na kousku země kteří se nad sebou zamýšlí?..

čubík:
...pohodlno jest, co zviřátko nevědomé, netrápiti svou mysl, hloubkou, jež děsí svou nekonečností...protož i intelektem bohatí, tomuto tématu se vyhýbají a odmítajíc exaktními způsoby neprokazatelné skutečnosti, ve svém středobodu vesmírném, zavile setrvávají...
...než pochopitelná jest pozice ta nehnutá, neb mnozí hledající, nelákavými způsoby, cestu tuto představují a tak i lidé, v mysli své mající od přírody cestu tu ukotvenu, odvrací se s nechutí, kteráž cestu jejich, v hluboké zarmoucení uvrhuje...

Tacca:
..fajn..nebudu se příti o něco-v čem přesvědčení mé není..jelikož nejsem asi z lidí kteří nějaké pevné body mají..as konzumní člověk jsem..a tím as zůstanu..což každému z jeho minulého žití dáno jest..neb nejsem ten jedinec který se o velkou snahu snažiti bude..každému jeho dáno je..možná to někteří vědí..a také není dáno každému svůj postoj v životě změnit..prostě to nejde ..nu..jde slovy..ale ne činy..k okolí musí se nahlížeti..takže..čubíku..ustupuji..ač nerada a ve svém si stojím..tak jak Ty...

čubík:
...však vím, že skryto je bohatství nezměrné v Tvé duši, jež svého dobyvatele pokladů, však výhradně citlivého, vyžaduje...protož Tvá líčka, nechť zarmoucením přílišným se neobnáší, neb on, pečovatel, nedalek...

Tacca:
..hmm..o bohatství duše své as tedy pramálo má mysl ví..však nejsem tvrz s ohrazením jež zdolati nelze..vím..tělo mé jen duši ženy skrývá-toužíc po rytíři šlechetném..po zemi naší zde kráčí..i když tak blízce není..co pár mil v žití roků dlouhém..sečkati je libo mi..

čubík:
...hlavně abych tvrdl, na těch správných místech, Zasr. romantiku...:)

čubík:
...opravdově bohatý člověk, nemusí nutně vědět, že je opravdově bohatý, Tacco...:)

Tacca:
..nu..to asi neví..kdyby věděl-možná by o své osobě moc si myslel..a to už by jiným směrem pak kráčel..

čubík:
...pravdivá to slova...

vladan_:
Být čubíkem,
nesrovnával bych tvrdnutí těla
s rohlíkem.
Když příměr tento čubík udělá,
tak daleko má do anděla.
Spíš panicem,
snad Tacca může říct, čubik zůstává,
než rytířem
šlechetným s nímž dívky duše kráčívá

čubík:
...předmětný ten rohlík, jesťiť toliko metaforismus mé touhy, po růstu (a vytrvání v jisté činnosti, nám všem chvalně známé) té části těla, jež se měrou hojnou na blahu mém tělesném podílí o žínce toužící, po spásném naplnění lůna svého, ni nemluvě...jeho drolivou konzistencí, však k nadšení nižádnému neuveden, netrvám tímto na všem, co rohlík onen vytvrdlý, poskytnouti svému pánu a majiteli může...

vladan_:
Rohlík časem, pravda, drobí se,
to o Čubíkovi neví se.
Čubík časem, pravda, měkne,
však ani to není moc pěkné.
Pak tvrdost suchého rohlíku,
může býti vzorem tobě, Čubíku