Já

14.12.2008 23:51

Autor(poznání sám v sebe)

Sedím a tišee trpím
nikdo nemá zdání
jak se cítím
jak mi doopravdy je
nic není poznat
jak smutný
ve svém nitru jsem
každý vidí
jen co se mu hodí

je těžké
až kradmě nepříjemné
pořád něco hrát
a předstírat
v sobě se užírat
a myslet na jiné věci
než na které
bych měl či mohl
není nic
co by mi pomohlo
mě uspokojilo
snad mozná jen jedna věc
by mohla
tu si však
už nechám jen pro sebe
a nikoho tím
nebudu zatěžovat

jeto těžké
až slzy se po kradmu ženou
a chtějí ven
a říct vybreč se
netrapse jen nás pusť
ale co z toho
stejně se nic nezmění
a já se pomali ubíjím
k lehkému konci

leč co potom
nic se nezmění
a vše bude pokračovat
dál dokuď se něco nestane
trápím se
trápím vším
co život mi nadělil
jen však to krásné
životu budící mi nedal

atak trýzněn
a smutek volných mých myšlenek
mě ubíjí
a já padám
do propasti
svých ztracených idejí
na život
na lásku
sám sebe
přesto je život
tak krásný

však nic pro mě