KŘÍDLA

KŘÍDLA (věnováno paní Houdové)

Nedbej tvaru svého těla,
vždyť mnohá hlava,
co do krásy se zahleděla,
dnes v chudobinci strádá,
bez možnosti spásy.
Tvá duše spíše podobná je na anděla,
na anděla krásy,
jehož křídla ze tmy přiletěla,
když jsem to nejvíc potřeboval,
a rozprostřela kol mého čela,
bez hnutí,pevný hrad.
A do těch křídel jsem se schoval,
do těch perutí,
a proto Tě mám rád!