DUŠE A TĚLO
ze sbírky „Vlci v hlavě“
» autor: Houda |
DUŠE A TĚLO
Na posledním kopci, u posledního stromu,
vědomí se otočilo, chtělo už jít domů,
tělo se však unavilo, do trávy si sedlo,
a vědomí nestačilo na to, by ho zvedlo...
O půl šesté po všech stráních přicházelo ráno,
zlatým klíčem s lemováním otevřelo bránu,
tělo se jen oklepalo jako skála v lomu,
vzalo duši-odhodilo, a poslalo ji domů...
Přispěchala malá víla a s neviností panen,
duši do záňadří zastrčila, jak do teplých kamen,
měkkou rukou pohladila hlavu právě chladnou,
do pláště se zahalila a odešla tou branou...
Na posledním kopci, u posledního stromu,
vědomí se otočilo, chtělo už jít domů,
tělo se však unavilo, do trávy si sedlo,
a vědomí nestačilo na to, by ho zvedlo...
O půl šesté po všech stráních přicházelo ráno,
zlatým klíčem s lemováním otevřelo bránu,
tělo se jen oklepalo jako skála v lomu,
vzalo duši-odhodilo, a poslalo ji domů...
Přispěchala malá víla a s neviností panen,
duši do záňadří zastrčila, jak do teplých kamen,
měkkou rukou pohladila hlavu právě chladnou,
do pláště se zahalila a odešla tou branou...
» 30.03.2010
» komentářů: 0
Bez komentářů.
Předchozí: SLOVA | Následující: RADOSTI ŽIVOTA