AŽ BUDU UMÍRAT

AŽ BUDU UMÍRAT

Až budu umírat, chtěl bych být u toho,
humorné škubání a pěna u pusy,
krev kašlanou do dlaní do kalhot utřu si,
jak podzimní les se do mlhy zahalím,
vyhaslé ohniště a jeho chabý dým
tak studený, prázdný,
a prásk sebou o zem, jak jen umí to blázni,
a dveře za sebou pomalu zavírat,
jó, chtěl bych být u toho, až budu umírat,
a budeš-li opodál,
nemluv mi do toho!