BLÁZNIVÁ

BLÁZNIVÁ (věnováno Markétě)

Bušila na stěny, vmáčknutá do zdiva,
křičela u dveří krabice realit,
nikdo Tě neslyší, nikdo se nedívá,
Markéta bláznivá se neumí zařadit!
Spoutaná v okovech
brodí se náhrobky
po starých hřbitovech,
srdce se rozbuší, chce běžet do polí,
cejch pálí v rameni,
prázdnota nebolí??
Jak těžké kamení!!
Padá a tíží, bolí na duši!!

Večerní rosa se do sukně vpila,
sedí tu na mezi, v slepených šatech,
ta zrousaná sukně je vším, čím jsi byla,
nikdo se nedívá-teď, trochu se zachvěla,
jak slůvko „mami“ v dětských hlasech
občas se zachvívá
Kam jsi se vydala??
Markéto bláznivá!!