VILNIUSKÉ GHETTO

VILNIUSKÉ GHETTO

Rozlámala chléb na deset stejných dílů
a všechny děti podělila...
chvíli nabírala sílu, než podřízla si tep,
židle krví zrezivěla...

Rozlámala pecen a rozdala ho dětem,
to aby se nebály...
a Ježíš plakal z ran, když procházel světem
a přihlížel těm věcem, které se pak udály...

Vlci uzavřeli kruh
už neproklouzne ani myš
a je půl páté do setmění,
beránku, snad se nebojíš ?
vždyť jestli není Bůh,
potom peklo taky není !!

Rozlámala svoje srdce na deset živých dílů,
deset kusů bolavých...
a děti za dveřmi prosíce volají:
„maminko, kdo nás k vlaku vypraví ??“

(v Jonavě na faře, neprosíc o milost,
pohlédl beránek vlkovi do tváře
a spatřil v ní zbabělost! )