PŘÍSAHA

PŘÍSAHA

„Ptám se tě
chceš jí chránit
jako jediný cit na světě
v bídě i nemoci
až jí cizí srazí na kolena
a ona bude přemožena
bez obrany, pomoci
a ty nebudeš si jist
co máš v zmatku nepokoje
jejich očí číst
které dítě není tvoje
až bude stará, pokroucená
zatracená žena
jsi si jist
že ten cit
budeš v sobě mít ??“

„Ano, neváhám
tak přísahám !!“

„A ty...
Ty o něj vážně nemáš strach?
Když na cestách šplhá do hor
klesá do hlubin, co jí, kde spí
když překračuje vlastní stín
čí klín zrovna klátí
a jestli se vrátí do náruče tvý ??
A jestli dálek prach
posedá mu do očí
a on se k tobě zády otočí, co pak ??
Ty vážně nemáš strach ??“

„Nemám, já to vydržím
to vím“

„Potom buďte navždy svoji“

V zimě, do lednového ticha
zvon se rozhoupal...
A my víme, jak to bylo dál ??