KATEŘINA

KATEŘINA

Když noc spouští svoje hnáty
níž
a její vlasy rozevlátý padaj
na mou zem
vidívám tě za vozem jít
Kateřino
ty mě však nevidíš...

A když je všude klid
a ženský sčítají si věno
já po tají
volávám tvé jméno
Kateřino
ty mě však neslyšíš...

Natrhal jsem Devětsil
a Hadí stříž
a stydlivě
jsem ti je na hrob položil
ty s rukou ve vlasech
ses mi smála
Kateřino moje malá
že se nestydíš !!